Knižní (zlo)zvyky

14. prosince 2012 v 22:47 | 37 |  Legi
Normálně se na knižních blozích chovám jako tichý pozorovatel, ale tohle téma u Syki mi prostě nedalo. V rámci zimního dumání totiž zadala téma "Knižní zlozvyky", o kterém bych mohla sáhodlouze povídat...

Když jsem si přečetla všechny příspěvky, dost mě překvapilo, že opravdu všichni jsou takoví vzorňáci a píšou, že jsou na knížky nesmírně opatrní. Ano, přesně takový je můj nejstarší bratr, a je to jedna z věcí, které mu závidím. Já ať si dávám pozor sebevětší, každou chvíli se mi s knížkou něco přihodí.

Takže asi takhle (všechno nejsou zlozvyky, prostě úchylky):

- čtení si u jídla - tohle je vážně dost hrůza, poslední dobou se přistihuji, že se bez čtiva už při jídle vážně nudím a potřebuji "něco číst" jako nějaký feťák. Většinou to odnesou letáky a časopisy, žně mám, když brácha dotáhne ze školy Onu Dnes, zato nesnáším obyčejný noviny, protože jsou moc velký a na ovládání potřebuji obě ruce. V případě nouze jsem schopná si přečíst reklamní leták z řeznictví i třikrát do týdne. Stejně je to i s reklamními žvásty, přesvědčovacími kampaněmi kandidátů na prezidenta,... Čtu i letáky do Billy a jiných superkmarketů, prohlížím si obrázky, nejlepší jsou letáky od Knižního klubu, nebo na vánoční dárky. Pak se člověk díví, že ráno nestíhá. Knížku si k jídlu přinesu jenom pokud je mimořádně čtivá, nebo není nikdo doma. Po dojezení většinou zůstanu čumět do knížky a přečtu ještě tak tři kapitoly, než se přesunu jinam. Zbytek rodiny mi knížky bere, letáky jsou většinou tolerovány, kromě již zmíněného nejstaršího bráchy.

- čtení si na záchodě - jo, tohle taky dělám, a pak jsem na záchodě většinou třikrát dýl, než by bylo potřeba. Mám dlouhou praxi už od malička, takže mám vypracovaný systém, jak se s knížkou proplížit na záchod a ze záchoda, případně kam ji schovat. Když jsem byla menší, někteří jedinci to vždycky kontrolovali, to už naštěstí nedělají. Ale pořád se zle koukají, když mě vidí vycházet...

- vždycky, když přijdu z knihovny, seřadím si knížky, podle toho, jak je hodlám číst, většinou už pořadí neměním a nesnáším, když si máma půjčí knížku a nevrátí ji na své místo v hromádce. Knížky mám naskládaný žánrově na střídačku, např. fantasy, dívčí román, young adult, dívčí román, sci-fi. Díly z jedné série dávám k sobě a nerozhazuji je kvůli předchozímu pravidlu. Zásadně dávám nejdřív novinky a až potom normální knížky. Tímto si udržuji stálé nadšení do čtení a nestává se mi, že bych se nějakým žánrem přejedla

- knížky si zapisuji na bookfanu (tam i ty, které jsem četla kdysi) a na databázi knih (tam jen ty, které jsem přečetla od založení účtu). Jsem v tomhle ohledu docela snob, a mrzí mě, že si je nezapisuji pečlivě do sešitku už odmalička, protože by se mi moje čísílka o hooodně zvedla (můj soukromý odhad na prvních deset let života je tak 300 - 500 knížek, ve čtvrté třídě jsem četla tempem knížka za dva dny

- občas se mi stane, že se mi stránka při otáčení u vazby natrhne, nebo se mi ohnou rohy...vážně to nesnáším a vždycky se snažím to do vrácení nějak napravit, ne vždy úspěšně

- čtu si i venku, a pokud mám knížku s tvrdou vazbou, otvírám ji i za mírného sněžení, či mrholení, čímž se do ní dostává trochu vody (ale jenom trochu)

- vždycky při čtení vím, kolik má kniha přibližně stran (někdy i přesně), kapitol atd. a vím, kolik mi toho zbývá do konce

- když jsem v období, kdy mám problémy se stíháním čtení, zakládám si vždy druhou záložku na metě 50 stránek za den, to si pak odůvodňuji jako "čtení ze studijních důvodů"

- občas, zvlášť když třeba čtu Pána prstenů, se mi nechce tahat s sebou těžkou knížku, a tak si rozečtu dvě i tři knížky zároveň

- teď už tolik ne, ale dřív jsem opravdu hodně zapomínala knížky v lavici

- tahám s sebou knížku v šalině i na výpravy, a moje kabelka bývá občas docela přecpaná, tím pádem se knížka...tak trochu ničí

- doma moc knížek nemáme a už vůbec ne beletristických, tím pádem k nim nemám přílišný vztah, a občas se k nim chovám hůř, než k těm z knihovny

- zásadně ale do knížek nepíšu, nepodtrhávám, a obecně nemám ráda, když se někdo ke své knížce chová nehezky, což je dost pokrytecké...

No tak práskla jsem toho na sebe dost, doufám, že mě teď nezavrhnete, a já se po přečtení vašich článků o svém vzorňáctví a opatrnosti vážně zase chvíli budu snažit dávat si na knížky fakt pozor :-D (a všimněte si, tohle je první smajlík, který jsem použila, dávala jsem na to velký pozor... teď ještě tři tečky)
 

Růžová deka a další svinstva

7. prosince 2012 v 21:13 | 37 |  Můj milý wordíčku
Začíná to se mnou být dost špatný. Koupila jsem si růžovou deku a dala si ji na postel a dokonce se mi tam i docela líbí. Zelenou holt neměli... Tím ale plány na ladění pokoje do zelena jdou dost do háje, takhle mi zbývá jen pár použitelných odstínů. No, možná bych si měla prvně uklidit a pak se můžeme bavit o nějakých designových úpravách.

Taky jsem si v posteli nechala jenom čtyři největší plyšáky a zbytek uklidila do krabice. Sakra, znamená to, že už definitvně nejsem dítě? To je docela smutný... Zbylý volný prostor jsem si zacpala jedinýma třema použitelnýma polštářkama v našem bytě, aby té růžové nebylo moc.

Už od středy jsem oficiálně doma s kašlem. A ono se to sakra pořád nelepší! Jak je to možný??? Sice jsem se fakt už dlouho těšila, až zase jednou budu nemocná, ale stejně nic z věcí co chci udělat nestíhám, trpím syndromem prokrastinace, a akorát zbytečně nedodržuju pravidla pro klidový režim. O víkendu se budu víc snažit. Já na ty hory totiž tentokrát doopravdy chci jet.

S tím souvisí taky stav mých dárků. Pro Fitli a Holy už jsou oficiálně dodělaný, stačí jen zabalit, ale pořád nemám nic pro zbytek holek ze třídy, pro děti ze skautu, nemám dodělaný pro lidi ze skautu (a navíc to asi půlce nebude)...tohle zní jako by děti nebyly lidi...však vy to pochopíte, a navíc bych něco chtěla dát i rodině a pár lidem z béčka (vy víte, koho myslím). Ale já se k tomu prostě nedokážu donutit, takže to zase bude odfláklý. Ach jo.

Ptáte se, co jsou ty další svinstva z nadpisu? Před pár dny mi slavnostně došel balík s nákupem za poukázku do Nutrendu vyhranou na Králi cyklistiky, který obsahoval tři piksle vitamínu C, dvě velký flašky koncetrovaný ovocný šťávy, jakejsi oxidant, další vitamíny a kopu oříškovejch tyčinek (mňam). Chtěla jsem vám to vyfotit, ale baterky do foťáku jsou momentálně uvězněný v kalkulačce (doslova - Holy je přikurtovala lepící páskou). Kromě toho jsem v lékárně vyplázla stovku za Stoptussin (27% obsah lihu, 3x30 kapek denně - stává se ze mně alkoholik) a 115 za jakýsi další pilule. Takže teďka do sebe po každým jídle cpu aspoň dva elixíry a připadám si jako zaklínač (nebo Zaklínač?). Radši si toxicitu v těle nebudu měřit...

Jednou v roce, ...

24. listopadu 2012 v 19:25 | Lemonpie |  Můj milý wordíčku
Tak už je to zase tady. Měsíc do Vánoc, vánoční dárky, cukroví, zima, blížící se začátek sezóny. Letos nějak trpím neustálým nedostatkem času, tak jsem se pro jednou rozhodla, že s tím začnu "brzo". No...včera nám odpadl trénink, tak jsem se vydala do města, obešla výtvarný potřeby, vietnamce a galanterku a nakoupila na tak zhruba polovinu dárků. Tím jsem se docela překonala, a udělala si radost. Jenom tady teďka o těch dárcích můžu jenom těžko psát, protože by se o nich osoby , kterým jsou určený, velice pravděpodobně dozvěděly, co dostanou. Ale bude to bomba, věřte :-D
No a dneska jsem celý odpoledne strávila vyráběním prvních dvou těst na cukroví. Nakonec jsme se rozhodli i pro perníčky (spíš já jsem se rozhodla, protože se letos všichni tváří, že na cukroví ani nešáhnou) a k nám domů se poprvé po dlouhé době dostal tekutý med. Miluju ho...dokonce i po tom, co jsme museli na schůzce sežrat sklinku medu a ještě toho tvrdýho... No a ještě jsem si střihla půlhodinovou přípravu těsta na rohlíčky, ty budou snad v pohodě. Ale jak tak koukám, půl víkendu v háji, a já jsem ještě neudělala ani jeden projekt do školy. Smutný příběh.
Zjišťuju, že se na ty Vánoce vlastně těším. Je to něco, co se opakuje každej rok stejně, takový klidný přístav, a abych pravdu řekla, nemyslím se, že by se mě nějak dotýkal předvánoční shon - já mám shon vlastně skoro pořád, takže už jsem zvyklá. A už se těším na hory, za babičkou, na prázdniny, na dárky, na cukroví, jednoduše na Vánoce.
 


Pochvala pro strýčka

22. listopadu 2012 v 21:30 | Lemonpie |  Jen tak do větru
Omlouvám se, že první článek, který napíšu po měsíci blogové nepřítomnosti, bude reklama. Ale můj hlavní problém s blogem byl a pořád je, že si nepamatuju svoje nápady na články, a potom se u počítače nemůžu donutit si na to sednout. Takže začneme s něčím jednoduchým...

What's going on in my life

13. října 2012 v 14:52 | 37 |  Můj milý wordíčku
Tož, klasické sobotní odpoledne, "času dost", tak bych si mohla trochu zrekapitulovat, co se poslední dobou děje a stalo a tak... Škola už se rozběhla, a dech jí zatím stačí, takže to aspoň do podzimek musím dotrmácet. Sesypali se na nás jako mouchy, co jinýho taky čekat. Největší sranda zase bude, až nám dají přes podzimky horu úkolů "máte na to přece čtyři dny volna", zatímco člověk to volno stráví na výpravě se skautem a k úkolům se dostane v sedm večer v neděli.

Projekty, projekty a další projekty

7. října 2012 v 14:53 | Lemonpie |  It's all about ME
Áááh, já bych se toho všeho chtěla zúčastnit. Fotit každý den jednu fotku, která ho vystiuje (365), sepsat si bucket list a plnit si ho, sepsat si 101 cílů za 1001 dní (případně ty dvě položky spojit do jednoho) a plnit si je, zúčastnit se literární soutěže, kdy každý měsíc napíšete jednu kapitolu...
Ale za a nemám čas, což by se ještě dalo překonat, protože u počítače sedím dost dlouho a akorát mrhám časem, a hlavně za b se prostě znám, a nedodržím to. Jedna z mála věcí, kterou se mi podařilo dotáhnout do konce bylo naučit se psát všema deseti, což mi teď věrně slouží (a pak jsem se taky odnaučila cucat si palec - to byl ale Mordor). To není, že bych si řekla, dneska se mi nechce, vykašlu se na to. Spíš na to zapomenu, nebo něco podobnýho.
No, ale za zkoušku to stojí. Až budu mít dostatečný počet, tak zveřejním svůj seznam "co bych chtěla přečíst/vidět" a možná i ten slavný seznam cílů. 365 ku si budu spíš dělat pro sebe, takže to bude taková interní challenge. Bože, dej prosím, ať konečně něco dodělám!!!!

Aréna smrti (Suzanne Collins)

5. října 2012 v 9:13 | 37 |  Legi
V budoucnu očekávejte v této rubrice (a ve filmech) více článků, poslední dobou je to totiž skoro to jediné, na co se vzmůžu. Snažím se plnit si svůj kulturní plán (každý večer půlhodiny knížka, hodina film), a tak mi snad budou články přibývat. Navíc mám knižní blogy moc ráda a mám pocit, že by mi to mohlo jít (neříkám, že se hodlám stát druhou Abyss), takže hodlám recenze trochu promakat... No a čím začít? Čím jiným než světoznámým prvním dílem série Hunger Games - Arénou smrti:

Autor: Suzanne Collinsová
Originální název: The Hunger Games
Žánr: fantasy
Rok vydání: 2010
Vazba: paperback
Série: Hunger Games
Díl: první

Kdo by neznal příběh o dívce ze světa Panemu, ležícího v bývalé Severní Americe, která je vybrána na každoroční kruté Hladové hry, ve kterých z čtyřiadvaceti hrdinů přežije jen jeden jediný? I já jsem si tuhle knížku toužila dlouho přečíst a nakonec se mi zadařilo - nečekaně mi ji půjčil kamarád ze školy a já ji zhltla za dva dny. Kde teďka jenom seženu ty další dvě?!




Už nebudu ta malá

18. září 2012 v 22:12 | Lemonpie |  Můj milý wordíčku
To je smutný. Víte, já jsem narozená v srpnu, takže jsem vždycky byla nejmladší ve třídě, nejmladší v partě, prostě prcek, co na to nevypadá. Ale už se objevují i mladší lidi. Prostě si musím zvyknout, že 2001 není sedm, ale jedenáct. Docela mě to mrzí. Bude to horší a horší. A až mi bude osmnáct, bude to už úplně v háji. On je to dost debilní pocit, když mladší děcka ve svým věku dokážou něco, co vy jste neudělali (ani vás to nenapadlo). A tohle se mi stává čím dál častěji. Asi vám to bude připadat divný, ale moji vrstevníci ví co myslím.

Naštve...

16. září 2012 v 17:07 | 37 |  Jen tak do větru
Přesně tohle se mi stalo, když jsem šla uklidit tašku do skříně. Je to můj první "komiks", tak buďte shovívaví.

Howgh.

11. září 2012 v 21:31 | Naposledy Lemonpie |  Default
Ještě něco. Lemonpie je blbost.

Kam dál