Březen 2012

Orbis pictus

29. března 2012 v 19:14 | Lemonpie |  It's all about ME
Jóóóóóóóóóó! Poletíme? vydali nový cédéčko! A teď k tématu. Ve výtvarce budeme začínat s novou prací - ilustrovanou knížkou. No a každý si má přinést nějaký svůj text, který potom bude ilustrovat. Může to být vlastní povídka, básnička, oblíbená písnička, prostě skoro cokoliv. Já jsem si samozřejmě myslela, že naše skupina má výtvarku až příští týden, takže jsem na to totálně zapomněla. Dneska už nic rozumnýho vlastního napsat nestihnu, a tak jsem se rozhodla vybrat si nějaký písničkový text. Na mysl mi přišlo několik kandidátů, některý kvůli samotnýmu textu, některý kvůli zvláštní citové vazbě, některý kvůli klipu... A teď si jdeme představit jednotlivé aspiranty:

Matematická olympiáda, niacin a útok Anonymous na Benešovké ZŠ

23. března 2012 v 20:32 | Lemonpie |  Můj milý wordíčku
Ufff, konečně se zase po tom hektickém týdnu dostávám k nějakému normalnímu článku. Teno týden totiž bylo všechno složité.
  • V pondělí vyšlo druhý kolo Technoplanety (internetová šifrovačka), takže ve veškerém volném čase mi to prostě nedalo, a musela jsem luštit. Poslední šifru jsme doluštili (no vlastně spíš doluštily, tedy spíš Lucka doluštila :-) ve čtvrtek ráno, takže do té doby jsem totálně zanedbávala úplně všechno, ještě, že jsme nepsali žádnou důležitou písemku.

Blesk je můj pomalejší brácha

22. března 2012 v 19:48 | Lemonpie |  Patly, patly
Tak jsem se taky rozhodla zapojit do Taychina tvořivého projektu.
Sice normálně zrovna velký kreslič a malíř nejsem, ale tématu Oblíbený webový prohlížeč jsem prostě nemohla odolat a tak z toho vznikl Chromík ve svých mladých letech jak se prohání se svým fárem rychlostí 6,669 Mbit/s, pardon 160 km/h po venkovských silničkách (jestli někdo viděl film Velmi nebezpečné známosti, tak ví o čem mluvím). U autíčka jsem si pomohla bráchovým Světem motorů, takže to je takový prototyp jakéhosi Mercedesu (samozřejmě značně upravený jednak mými nepřesnostmi a jednak samotným Chromem...). Kvalita naskenovaného obrázku je naprosto příšerná, netušila jsem, že bude text z druhé strany tak prosvítat, jinak bych to kreslila na čistý papír. Jinak černé plochy jsou totálně divný, v reálu to vypadá prostě černě a ne šedobíle. Nojo, já vím, že se mám naučit s nějakým programem na úpravu obrázků, ale když já na to teď moc nemám čas. Třicetsedmička je moje oblíbený číslo, tak ho na auto dostal i Chromík. Motto pochází z táborového osvědčení jedné z našich světlušek, přišlo mi zrovna docela příhodné. No a teď ten samotný obrázek:
Samozřejmě, že se obrázkem ostatním účastníkům projektu asi moc nevyrovnám, ale jsem ráda, že jsem se konečně aspoň k něčemu dokopala, takže díky Taychi :-)

Jarní beznaděj

18. března 2012 v 17:02 | Lemonpie |  Jen tak do větru
Je krásně. Už minimálně tři dny je venku fakt krásně. Jen škoda, že stejně musím sedět doma, protože své víkendové oddechovky už jsem si vyčerpala včera a dnes se musím zabývat těmi desítkami otravných, ale nutných věcí do školy atd. Nedávno jsme se s mámou shodly, že nemáme rády neděle. Člověk si všechno, co není úplně urgentní nechává "na zítra", až v neděli zjistí, že se musí naučit hudebku, umýt koupelnu, napsat asi dva týdny tréninkovýho deníku, vytvořit pořádnej kus projektu do chemie, podívat se se sourozencema na Vyprávěj, protože jindy nejsme všichni doma a najít doma starý čísla časopisu R&R (ano, toto všechno mě dnes ještě čeká, ale stejně teď sedím u počítače a píšu článek). Je tolik jinejch věcí, který bych chtěla rozjet, ale všechny tyhle úkoly mě stahují zpět jako obrovská závaží a říkají mi: "Jak chceš dělat něco novýho, když máš ještě tolik povinností?". V tomhle stavu se nacházím už delší dobu, ale v zimě to člověku přece jen tolik nepřijde. Je tma, všichni jsou ospalí, nikomu se do ničeho nechce. Jenže teď už je tma až tak o půl sedmé, celá příroda se probouzí a já už se nehorázně těším, až si budu moct konečně oddechnout, vykašlat se na povinnosti a dělat si jenom to co chci. Taková chvíle je ale ještě hrozně daleko a mě tak nezbývá nic jinýho než si pouštět pořád dokola Pinkie a doufat, že to aspoň do Velikonoc nějak doklepu.

Prolog

16. března 2012 v 19:55 | Lemonpie |  Default
Konečně jsem se prohrabala základním nastavením blogu a základním designem až k prvnímu článku. Tak fajn. Tohle není můj první blog, předtím už nějaký pokusy byly, ale většinou to ztroskotalo na tom, že jsem:
a) byla moc líná (to jsem pořád, ale život je boj, jak říká náš profesor fyziky)
b) měla blogy o jednom určitým tématu, který se časem vyčerpalo a nebylo o čem psát
c) nikdo na blog nechodil
Tentokrát jsem se k blogu dokopala hlavně kvůli dvěma spolužačkám, Fitli a Holy (zdravím :-), který blogy taky mají a přesvědčily mě, že do toho mám jít znova. Tak doufám, že sem budou chodit a číst, psát komentáře, sbírat citronové koláče (podrobnosti později, ještě to musím promyslet) a kdoví co ještě. A platí to samozřejmě i pro ostatní, snad každého bloggera potěší, když zaznamená nějakou aktivitu. K tomu tématu ... řekla jsem si, že si žádný konkrétní téma dávat nebudu, ono se to vyvrbí samo, prostě sem budu psát co mě napadne.
Teď bych se možná měla trochu představit (pro případ, že sem zavítá někdo z mně neznámé blogerské komunity), takže hurá na věc. Je mi třináct, což nemá cenu nijak zakrývat, protože kdo se trochu zajímá, tak se brzo dokliká na Fitlin blog a domyslí si, že když se mnou chodí do třídy, tak bude asi podobně stará. Bydlím v Brně, hlavním městě Moravy, chodím na osmiletej gymp. Nebudu tvrdit, že mě škola nějak moc baví, ale dá se to přežít a občas se člověk dozví i něco zajímavého. Samozřejmě některé aspekty našeho vzdělávacího programu bych upravila, např. vstávání, pořadí předmětů, učitele, ale nic není dokonalé, takže buďme rádi, že jsme rádi. Po škole mám většinu dní tréninky, dělám krasojízdu (jen si to pěkně najděte) a jednou týdně chodím do skautu, kde už se mi pomalu, ale jistě blíží důchodcovský věk, tzn. brzo budu ve vedení. Když mi vybyde čas a je pěkné počasí, tak zajdu ven zaběhat si, protáhnout se (říkám tomu parkour, jestli se to tak dá nazvat, to bůh suď). No a když jsem příliš shnilá, tak jsem doma, čtu si (žánry nějak neřeším, čtu co se mi líbí, snad kromě čistých dívčích románků, jejich potřebu si vybiju jednou za měsíc v knihovně přečtením pár "perexů" vzadu na obálce), poslouchám hudbu - poslední dobou většinou různé odnože metalu, ale nebráním se ani ostatním písničkám, například se můžu uslintat nad hudbou Amy Macdonald - , učím se německy, někdy dokonce něco napíšu nebo namaluju (i když rozhodně nejsem takovej talent jako Fitli nebo Holy). Zpěvně jsem absolutní hlušec, nedokážu z hlavy zazpívat snad ani Skákal pes přes oves, ale přesto se občas snažím něco zahrát na kytaru, u čehož si připadám jako Don Quijote.
Proč zrovna Lemonpie? Odpověd je jednoduchá - protože bagr. Potřebovala jsem nějaký nickname pro svůj blog, a moje skautská přezdívka moc fešácká není, takže jsem začala vymýšlet. Poslední dobou se hodně dívám na My little pony (ano, vážně je mi třináct), a jak jsem se probírala jmény, tak jsem se zarazila na Applejack. No dobře, ale jabka zrovna nevyhledávám, chtělo by to něco lepšího, co třeba takovej citrón? Miluju jeho vůni a chutově mi taky nijak nevadí - naschvál se zkuste zeptat lidí kolem sebe, kdo nemá rád citrón a možná zjistíte, že vám kladně odpoví míň lidí, než byste řekli (a možná taky ne). Lemonjack? To zní divně a se jménem Jack navíc nejsem nijak citově spjatá, co tam dát třeba pie? (nedivte se, jela jsem zrovna s prázdným břichem do skautu).
To by asi bylo prozatím všechno, časem sem možná doplním všechno na co jsem zapomněla. Tak si užijte víkend!