Článkobraní

23. dubna 2012 v 21:31 | Lemonpie |  Můj milý wordíčku
Dlouhou dobu jsem nenapsala článek... kecy, kecy, kecy...no víte, já musím něčím začít. Na ostatních blozích to článkama jenom hýří, a mě z toho hlava div nepraskne. Jenže když chci něco napsat, tak nevím jak, jestli by to nebylo blbý, jestli nedávám světu moc na odiv své vnitřní myšlenky.

Mám teď strašně fajn období, dělám spoustu věcí, který mě baví, nenudím se, bavím se s lidma, se kterýma si mám co říct, prostě žiju si jako nikdy. Jenže pořád je tady někde v zákulisí strach. Strach, že na něco důležitýho zapomenu, že někomu nevědomky ublížím svou bezohledností, strach, že se tohle všechno zhroutí. Nechci o nic a o nikoho přijít a to mně strašně svazuje. Samýma aktivitama pořád nestíhám, musím si kontrolovat, jestli už nemusím jít tam, a jestli jsem teďka nechtěla dělat tohle a začínám z toho být docela vystresovaná. Prostě nemám nadhled a nedokážu se na nic vykašlat. A pak to dopadá tak, že nevím co dřív a na konci dne si připadám, jako kdybych nic neudělala. Vážně někdy závidím těm FB holkám, který "nic neřeší, protože nic neví a to je příjemný". Nevím, jestli jim nekřivdím, já jim do hlavy nevidím, takže jestli jo, tak se vám mocinqky omlouvám, ale mám z nich takovej pocit.

Potřebuju si trochu utřídit myšlenky. Ze všech stran se na mě valí názory, myšlenky a já nad nima přemýšlím a přemýšlím a můžu se upřemýšlet. Docela mě vzal Vendin článek (ten s tou hlínou a blátem), ve kterým byla spousta mých názorů, který si často ani neuvědomuju, nebo který nedokážu zformulovat, Fitlin článek, kterým se v temných zakoutích své mysli zabývám už dlouhá staletí (obrazně řečeno) a spousta dalších přemýšlecíh zápisků. Jo, souhlasím s váma všema, akorát se mi už samým hloubáním začíná zadrhávat mozek. Někdy je prostě jednoduší jít od úkonu k úkonu jako stroj a vypnout.

Vím, ten článek je hodně zmatenej, ale vyjadřuje to i to, jak se poslední dobou cítím, tak to tak nechám. Mimochodem - holky, už se na vás zítra těším...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ïvča Ïvča | Web | 24. dubna 2012 v 22:12 | Reagovat

Mám z tohohle článku radost. Já už na všechno kašlu docela dlouho, myslím, že ve škole to je i docela vidět. Ale nevadí mi to. Lidi si musí zvyknout, že jsem všude o deset minut později.

Do článků by se toho mělo psát co nejvíc. Mám nejradši blogy o lidech, na kterých si můžu postupně z článků poskládat celýho člověka a nakonec ho znám líp než z reálu. Jedna holka (z výtvarky) mi kdysi řekla, že ji můj blog děsí tím, že tam toho o sobě píšu moc. Mě to tak ale vyhovuje. Nevím, jestli jsem normální nebo ne, ale chci, aby se v tom vyznali i čtenáři. Mám ráda blogy jako MChSzAC, nebo Tlustjochův, ale když o autorovi něco vím, připoutá mě to spíš. Nebojím se internetu, možná je to špatně, ale já jsem drsná a drsní blogeři se nebojí ničeho :D

A za naši (antisekerkářskou?) komunitu jsem moc ráda. A ta už se nepokazí. To by nešlo.

2 Venduleee Venduleee | Web | 26. dubna 2012 v 18:58 | Reagovat

Už pár dní si třídím myšlenky o tom, co bych k tomu chtěla vlastně říct, ale nic nového mě za tu dobu nenapadlo. (No styď se, Venduleee.)

Nejsem ani tolik zodpovědná ani tolik moudrá, abych sama sebe nutila stihnout všechno. A z toho plyne, že nestihnu vůbec nic. A pak (jo, já taky, Fitli) všude, kam se vrtnu chodím pozdě. A stalo se mi snad jen dvakrát, že to zpoždění bylo k něčemu dobré. Tudíž asi právě vedeš mnohem naplněnější život než já líná. A tímpádem snad ani není rozumné se tou aktivností stresovat a naopak být ráda, že ti život shnilostí nesmrdí pod nosem.

A souhlasím s Fitli, že blogy se zachycenými autory ve svých útrobách jsou mnohem zajímavější. Jak je to neosobní, tak to nikoho tolik nevtáhne dovnitř. Možná je to jen věc názoru, nevím...

Vidím to tak, že se nám to obrací - dostáváš se opět do psacího období a já naopak do období psacího útlumu. ^^ Ale třeba něco jako obvykle vyplodím za víkend...

Antisekyrkááříííí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama