Červen 2012

Fenomén - Čokoládová kůže

30. června 2012 v 18:50 | Lemonpie |  Jen tak do větru
Áno, řekla jsem si, že bych zase jednou měla něco napsat na TT a áno, zase to bude něco, co s tématem má společný leda tak název. Takže držte si klobouky a připravte se na článek zahořklého skoro albína Lemonpie:

Posledních tak šedesát, sedmdesát let se nás drží ideál čokoládově opálené kůže a generace se smaží na sluníčku v honbě za opáleným tělem. Opalování u moře je ještě pochopitelné, ale při prvních paprscích letního sluníčka vyvalit své, po zimě ještě obalené "ochranným tukovým prstencem", tělo na lehátko na zahradu a celý víkend se připékat, abychom pak byli za velkého frajera? Nechtěla bych být například účastník výletu balonem a muset pozorovat všechny ty tvarohové postavičky svítící na zahradách.

Vezměme si příklad z našich předků, koneckonců, v mnoha věcech byli mnohem chytřejší, než my. Sice v honbě za porcelánovou tváří to některé ženy až přeháněly a patlaly si na ksicht arzenik a kdoví co ještě, ale světlá kůže byla znakem krásy.

Když má někdo tmavou kůži přirozeně (teď nemyslím černochy, ale např. Španěly,...), je to v pohodě. Ale solit tunu prachů za solárka a podobné zárodky rakoviny, když můžeme mít svoji přirozeně opálenou barvu? Vždyť lidé se světlou kůží jsou vlastně vzácní - kolik je na světě černochů, asiatů...

Proto - lidi nepřehánějte to a nechoďte do solárek apod., jak k tomu pak my, věčně bílí přijdeme?
P.S. Já vím, že na tohle téma už toho bylo řečeno a napsáno víc než dost, ale řídí se tím snad někdo? Ne! A proto je pořád potřeba bojovat za lepší svět :-D
P.P.S. Vážně mám ráda čokoládu, obzvlášť tu oříškovou ;-D

Vajíčková manie

29. června 2012 v 20:38 | Lemonpie |  Jen tak do větru
Já nevím, jestli jste si toho všimli, ale teďka nějak zlevnili vajíčka, či co, no a po nedávné aféře s předraženým artiklem se zřejmě lidi totálně zcvokli. Jdu po glóbusu - v každým druhým košíku velký plato vajíček. Jdu do baráku - a sousedka nese plato vajíček. Otevřu seznam.cz - a zpráva o zlevnění vajíček. Probůh, lidi, co s těma vajíčkama chcete dělat?? To teďka bude nějaká velká omeletová párty?? Nebo si to snad necháváte na další vajíčkovou krizi?? Nicméně, je to docela zábavné, tak v tom pokračujte"


Už začínám tušit, jak asi vznikl pojem čecháčství...

Jak jsme letěli 19.6. na nádvoří domu pánů z Kunštátu

29. června 2012 v 20:10 | Lemonpie |  Co bylo...
Konečně jsem si založila spešl rubrika na akce a zážitky, který tak úplně nechci rvát do deníčkové rubriky. A taky jsem se dokopala k tomu napsat článek o mém prvním koncertě (počkat, to jako fakt? no jo, on to byl můj první koncert...)

Bylo nebylo, jednoho dne se zde objevila informace, že v Brně, v našem milovaném Brníčku, se bude pořádati koncert téhle nejlepší a hlavně nejoriginálnější české kapely. Hned jsem rozhodila chapadla své informační sítě a začala se na ono úterý těšit. Celý den jsem měla dost nabitý akcemi, ale nakonec jsme se s Fitli a její mladší sestřičkou sešly na Šilingráku (přesně ve tři čtvrtě na osm). Složité jsou cesty osudu a složité byly i naše cesty ke vstupu na nádvoří. V průchodu u kavárny byla menší fronta, na jejímž konci jste po vypláznutí stovky za vstup dostali na ruku krásné, novotou zářící, lihovkové péčko. Prošly jsme až na nádvoří, kde se už pomalu začínali scházet lidi a posedávat s pivečkem v ruce.

Milovaní muzikanti v plné sestavě se dostavili s akademickou čtvrthodinkou a hnedka na úvod zahráli pohybovou hitovku Hvězda padá. Podle mého názoru si ji teda mohli schovat na pozdějc, až lidi budou víc roztančení, aby víc skákali atp. V té chvíli už bylo nádvoří nacpané, a jedna písnička střídala druhou. Stály jsme v jádru fanoušků pod pódiem, takže jsme si každou písničku náležitě užily a atmosféra byla naprosto dokonalá. Jak všichni zpívali refrén, a ten pocit davové sounáležitosti :'-( Prostě to bylo strašně super, uchvacující a nejradši bych si to ještě aspoň stokrát zopakovala.

Nevím jak Fitli, ale domů jsem se dostala v pohodě, i v mém letním oděvu mě žádný přepadení nepotkalo a já mohla usnout s pocitem super prožitého dne.

A teď pár vtipných postřehů:

1.) Ten den bylo strašný horko a chudáček Rudolf se moc a moc potil, až mu pot tekl do očí a on nic neviděl. Nezávidím! Naštěstí se pak, s postupem nočních hodin, trochu ochladilo, takže už byl v pohodě.

2.) Fitlinčina mladší sestra nemá moc ráda hluk a obecně davové aktivity, takže zatímco okolí křepčilo jako šílení, ona tam stála a koukala. Ale nakonec se jí to snad taky líbilo. Komu by se taky Poletíme? nelíbili?

3.) Tak v půlce koncertu jsme se vydaly pro malinovku, jenže než jsme vystály frontu, začly na plný pecky hrát fousy, takže jsme tomu barmanovi vůbec, ale vůbec nerozuměly, i když stál asi půl metru od nás. Nakonec jsme se dozvěděli, že se ptal: "Chcete něco jinýho, než pivo?", což nám docela vyrazilo dech. Přece jenom...na osmnáct asi fakt nevypadám ani já, ani Fitli.

4.) Narozdíl od Rudolfa se můj miláček Vojtísek (doufám, že to nebude číst) nijak zvlášť nepotil a zejména u písničky Mařena byl velice zezy. Jak jenom otvírá pusu a jinak mimikou vůbec nehýbe :-O <3

5.) Po koncertu nás kontaktovala jistá (nebo spíš nejistá, kdo to sakra byl?) šifrátorka z Technoplanety, se kterou jsme si výborně popovídaly.

6.) A to nejlepší nakonec! Už na začátku koncertu jsme si všimly dvou nedbale přilepených plakátů (vlastně Fitli už měla svůj utržený odjinud). No a když jsme viděly, jak si nějaký jiný fanoušek jeden zcizil, nemohla jsem odolat a u toho druhého následovala jeho příkladu. A co víc, nechaly jsme si své plakátky podepsat od všech členů! Chápete to??? A Vojtísek se na mě tak krásně usmál.../přiblblý pohled/... Plakáteček už visí u mě na nástěnce a dala bych vám i fotku, jenže jaksi nemám baterky do foťáku, a tak se budete muset spokojit s normální "by google":


P.S. Naschvál, kdo pozná, kdo je Vojtísek! (a vy dvě se tam nepočítáte!)

Vytržení (Lauren Kateová)

24. června 2012 v 15:55 | Lemonpie |  Legi

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?

Série se mají dočítat a to zvlášť pokud mají jenom tři díly. Zajímalo mě, jak to s Luce dopadne a co všechno ještě autorka vymyslí.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

cestování časem
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

hledat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.

Kromě mých favoritů z předešlého dílu se mi líbil i Bill svými super hláškami a nějaké minulé vtělení Luce jsou taky dost zajímavý. Obecně si Luce u mně trochu polepšila, ukázalo se, že není tak strašně neschopná, jak to ze začátku vypadalo.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.

Cestování časem sérii strašně pozvedlo a Luce se konečně dostala do zajímavých prostředí a časů, atmosféra je pořád senzační. Navíc je v knížce plno akce, jak už to u závěrečných dílů bývá, děj plyne rychleji a tolik nenudí.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Je to strašnej, ale strašnej slaďák! Fakt, že jo. Já vím, že s tím mám počítat, jenže aby se někdo jen tak vydal na cestu dějinama protože chce poznat svýho milence, choval se jako slon v porcelánu s růžovýma brýlema na očích...to je prostě nepochopitelný. Jo a s pravidlama cestování časem si autorka zrovna starosti taky nedělá.

Mé hodnocení: 7.5/10

Co děláme o přestávce?

13. června 2012 v 21:04 | Lemonpie |  Jen tak do větru
Nemůžu si pomoct a musím se s vámi podělit s tím, co dělají studenti výběrového gymnázia o přestávce. Zrovna jsme se tak nějak bavili o "najtviších" a o našem oblíbeném učiteli, kterému jsme dali přezdívku Jukka, neboť nosí šáteček podobně jako bubeník zmíněné kapely. No a jelikož jsem se po škole chystala jít do skautu, vytáhla jsem ze svého vybavení na schůzku šáteček, uvázala si ho kolem hlavy a začala si hrát "na Jukku". Našla jsem v batohu i paličku od dětského xylofonu, která mi prokázala dobrou službu (stejně jako generacím přede mnou, těm akorát sloužila nejspíš jako plastové lízátko) a z několika krabiček od svačiny a lavice si udělala provizorní bubenické zátiší. Pustili jsme si doprovodnou hudbu a Fitli dělala střídavě Marka, Tuomase a Tarju (Tuomas byl beztak nejlepší). Prostě skvělá zábava, pak že je ve škole nuda!


P.S. Ano vím, že tento článek zcela postrádá jakoukoli informační hodnotu pro zasvěcené i nezasvěcené, ale s tím se budete muset smířit.
P.P.S. Všimli jste si, že se slova Jukka a muka rýmují?

Muka ( Lauren Kateová)

13. června 2012 v 20:57 | Lemonpie |  Legi

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?

Občas člověk prostě zatouží po nějakém jednodušším dívčím románku, jenže tahle série se trochu zvrhla a já u toho musím přemýšlet víc, než je mi libo (ale to bude asi ve mně a ne v té knížce, poslední dobou mám vůbec sklon nad vším strašně moc přemýšlet a vůbec se zasekávat). Tohle je už druhý díl, takže jsem jakžtakž věděla do čeho jdu, ale upřímně řečeno, první díl jsem si vybrala prostě pro to, že má nádhernou obálku (stejně jako ten druhý, třetí už trochu pokulhává).

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

složití andělé

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

nevědět

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.

Svým způsobem mě přitahuje Cam svým šarmem a gentlemanstvím a není takový hulvát jako Daniel, já být Luce, tak bych se teda nechala sbalit od Cama. A Arriane je taky moc super, taková správně svérázná, má v sobě spoustu energie a nebojí se být sama sebou. A ještě Shelby, té jsem taky fandila.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.

Moc se mi líbí ta temná atmosféra a to, jak jsou postavy propletené, za pozadím pořád probíhá normální život.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Je to druhý díl trilogie a je to na něm znát. Vlastně má jenom tak spojit první a třetí díl, a autorka si připravuje půdu pro velké finále. Tím pádem je kniha dost vláčná a nudná, i když se najdou i krásné lyrické momenty, a vlastně se v ní nic moc nestane.

Mé hodnocení: 6.5/10

The Offspring

13. června 2012 v 10:06 | Lemonpie |  Audi
Ano, konečně žádná rubrika nebude prázdná. A začneme zrovna kapelou, která moc nesedí do mého metalového profilu. Ale co. Takže Offsprinzi (jsem mistr v prasení jmen). Tuhle kapelu mi ukazoval už před lety starší bratříček a tak nějak jsem si na ni teď vzpomněla, ani nevím proč. Tetička wikinka nám říká, že jejich žánrové zařazení je punk rock, punk pop, prostě punk. Ale v souvislosti s nimi jsem si poslechla i jiné punkové kapely a zrovna podobný mi to nepřijde, offsprinzi nejsou tak jednoduchý a tvrdí. Zamilovala jsem se do nich asi hlavně kvůli energii, která z jejich písniček sálá všemi směry a nabíjí vás líp než zásuvkal. Najednou máte pocit, že vám patří svět a že zvládnete všechno. Dokonalá kapela na to přijít domů a jenom relaxovat a nabírat energii (jak to dělával Jukka). No nic, lepší než slova je samotná hudba, takže:

Moje nejoblíbenější:

Ta původní, přes kterou jsem se k nim dostala:

Další super:


Prostě si na youtube pusťe Top Tracks a jenom si užívejte...

Největší (ne)přítel

10. června 2012 v 18:43 | Lemonpie |  Můj milý wordíčku
Jen tak pro uvedení do situace jsem tuhle noc byla na skautské výpravě (4 a půl hodiny spánku - thumbs up), no a v Babím Lomě jsme měly takovou zamýšlecí věc, kdy jsme každá měla zapřemýšlet nad tím kdo, nebo co je náš největší nepřítel. Kulisy byly nádherný, výhled do noční krajiny,...
No ale přejdeme k tomu, proč tenhle článek píšu. Takže, můj největší nepřítel je určitě nejistota - napadlo mě to hnedka, když rádkyně vysvětlovaly pravidla a během času určeného na přemýšlení jsem už to nevyhnala z hlavy. Nejde o takovou tu nejistotu, že nevíme, jakou si vybrat zmrzlinu, nebo kudy jít podle mapy - v tomhle už jsem se naučila chovat celkem sebevědomě, páč je to stejně šumák. Je to o takové té vnitřní nejistotě - věčná otázka: "Jaká mám být?" Jasně, ta správná odpověď vždycky zní: "Taková, jaká jsem." Jenže ono to není tak úplně jednoduchý. Často mi stačí být u někoho na blogu, číst knížku, koukat se na film,... a daná postava/člověk mě natolik okouzlí, že chci být jako on. Tohle už jsem se sice naučila trochu filtrovat, ale vynořila se další, předtím neznámá, kategorie - touha zapadnout do okolí, prostě chovat se jako ostatní, kafrat o klukách jako ostatní, poslouchat hudbu jako ostatní, být oblíbená jako ostatní, být zvaná na jejich mejdany (ne, že by nějaký byly :-D) atd. Tohle už je horší, protože ty lidi denně vidím kolem sebe a vidím, jak jsou úspěšní a nevím, v čem jsem tak jiná. Naštěstí poslední dobou mám kolem sebe spoustu skvělých lidí, takže můžu proti téhle neřesti úspěšně bojovat. Prostě správná odpověď je být svůj a basta. Howgh.

Když to tak po sobě čtu, tak si říkám, že bych měla svůj blog rozdělit na dvě části - na tu pro normální blogery, kterým tenhle článek nic nedá a absolutně je moje výlevy nezajímají, případně ty výlevy stylizovat do toho malkielovskýho a pak na ten zbytek, na to pro Fitli, Holy, Veee,....

Takový pitominky, který si chci zapsat

7. června 2012 v 19:00 | Lemonpie |  Jen tak do větru
1.Taky vás tak neuvěřitelně se*** ty reklamy na Endiaron, který jsou na blogu.cz úplně všude a já nestíhám klikat na tlačítka se zvukem, abych je utlumila? Člověk už ani nemůže beztrestně rolovat po stránce, protože omylem na nějakou najede a spustí se: "Endiaron průjem nejen zastaví,..." Kill them all! A teď si představte, že mám třeba čtyři záložky s různými blogy, a na každým z nich na mě číhá jeden zakuklený Endiaron!

2.Lidská společnost je nepochopitelná a některé módní výstřelky se v ní šíří rychleji než mor. A některé ty výstřelky jsou prostě horší než ty ostatní. Poslední dobou se takhle rozšířila nákaza zvaná "Tak určitěěě!" Leze to na mě ze všech stran a pěstuje to co? Alergii.

3. Přijde vám normální psát tři články denně, nebo je to grafomanie? Navíc už mám za červen víc článků, než za kterýkoliv jiný měsíc a to je teprve sedmýho (tím pádem už mám víc článků než je dnů v měsíci). No je to normální? (Že bych napsala ještě článek na téma týdne?)

Nakonec ještě písnička, aby ten článek nebyl moc krátkej (a omlouvám se za tu reklamu, poslední dobou se už nacpe úplně všude):


Knihy v mých myšlenkách

7. června 2012 v 16:53 | Lemonpie |  Legi
Opět se jen tak nevinně probírám zajímavými články ákáčka a u Dori narazím na tenhle článek, čímž zjistím existenci projektu Knihy v mých myšlenkách, což mě jako velkého knihofila velice zaujalo a navíc v tom vidím způsob jak psát něco do téhle rubriky a nestrávit u toho pokaždé celej den. Pochopila jsem, že to funguje tak, že ke každé knížce zodpovíte pár otázek a celou ji ohodnotíte na stupnici od jedné do deseti respektive od jedné do sta. Tak se těšte (a něco podobnýho udělám možná i u filmů, protože to je ještě větší žrout času).


Konečně vím, kdo je to Trinity

6. června 2012 v 19:53 | Lemonpie |  Jen tak do větru
Jednou provždy jsem se rozhodla skoncovat se svojí kulturní nevzdělaností, a tak teď sjíždím všechny kultovní filmy jeden za druhým a náramně se u toho bavím. No a nedávno přišel na řadu právě ten slavný Matrix. Tohle nebude recenze, tu si nechám na později, jestli vůbec. Celá léta jsem se setkávala s předváděním podivného zpomaleného pádu nazad a s hláškou "chyba v Matrixu".
Aby jste se mi nedivili, já když se dívám i na normální film, tak ho každou chvíli zastavím a přemýšlím nad tím, abych si urovnala, co se vlastně událo, kdo je s kým a co si o tom myslím. No a kdo jste viděli Matrix, tak si asi dokážete představit, jak to u mě vypadalo. Pro ty ostatní - je to akční film, který si zahrává s umělými realitami, cestováním v čase,... prostě samý filozofický témata. Navíc jsem se na to dívala natřikrát, protože vyšetřit si dvě hodiny v mým čase na počítač je docela těžký a navíc jsem kromě již zmíněných stopování na přemýšlení musela pilně konverzovat na ksichtbooku (to lidi neznamená, že se s váma nebavím ráda, musím být trochu společenská), což taky značně prodlužovalo přestávky, protože jsem uvažovala nad některými důležitými otázkami, které mi zadávali moji facebookoví přátelé. A k tomu se mi ještě míchalo přemýšlení o tom, jestli doopravdy nežijeme v Matrixu a nejsme jenom lidské baterky ponořené ve vaně odpornýho slizu napojení zezadu na dráty. Výsledkem byl totální maglajz v mé hlavě, moje oblíbená existenční nejistota a tak dále. A to jsem ještě neviděla dvojku a trojku. A mám štěstí, že tam nebyl nikdo tak strašně zezy, že bych ho celou dobu jenom sledovala a nevnímala okolní děj, tím pádem byla úplně mimo. Ke konci už to bylo lepší, jakž takž jsem to pochopila a měli takový strašně super kabáty až na zem a spoustu zbraní a vyřídili celou kupu nepřátel a dočkala jsem se všech těch kultovních hlášek a ... Jenom mám pár otázek pro znalce a jsem zvědavá, jestli mi je někdo zodpoví:

1.) Jak můžou tak jistě vědět, že ten svět ve kterým jsou líhně,... není jenom další umělá realita a že se ve skutečnosti neděje ještě něco úplně jinýho?

2.) Kolik lidí už se zabilo, protože si mysleli, že jsme v Matrixu?

3.) Jsme v Matrixu?


Dorian Gray

3. června 2012 v 20:03 | Lemonpie |  Vidi
Hmmmm, že bych konečně začala s těma recenzema?

Tužka #1

3. června 2012 v 12:33 | Lemonpie |  Patly, patly
Poslední dobou mě nějak chytlo čmárání grafitem, tak sem dávám své dva výtvory.



K novému vzhledu

2. června 2012 v 18:18 | Lemonpie |  Default
Jak jste si (doufám) všimli, konečně jsem se dokopala k tomu udělat si trochu aktuálnější design, než byl ten s mistrovstvím světa v hokeji. Tentokrát jsem vsadila na trochu teplejší barvy a jako záhlavní fotku jsem vybrala jednu z mých mála povedených. Je to opravdu moje kytara, není to odnikud zkopírované a jestli se divíte té písničce pod tím, tak je to má oblíbená z poníků. Fotka je z naší (me + Holy + Fitli) narozeninové oslavy, což můžete poznat z talíře napůl snědených čokoládových koblih (made by Holy). Datum je aktuální, slavily jsme zároveň i svátek (čarodějnice). Celý layout mi trval ani ne hodinu, což mě příjemně překvapilo, neboť s tím minulým jsem se piplala hodiny asi tři a stejně se mi tenhle líbí víc. Tentokrát sedlo i rozřezání stránka - pozadí, takže jsem si mohla dovolit udělat obrázek širší než celou stránku. Pozměnila jsem i ty dvě ikonky v menu, jsou teď trochu užší, ale celé menu je také o 3% širší. Nakonec jsem změnila i velikost písma, neboť by články byly moc roztahané. Teď ještě uvažuji o změně uživatelské ikonky, tak možná se za chvíli dočkáte. Přidávám ještě druhou fotku své (asi ruské) kytary a doufám, že se vám nový design líbí:


Zlatý písečný festival

1. června 2012 v 21:01 | Lemonpie
Jednou si dneska takhle jedu po městě na svém bicyklu, rozhlížím se po okolí, neboť mám mnoho a mnoho času, fotím si tabla

, až dojedu na náměstí Svobody. Vypadá to tam na nějaké srocení, v čemž jsem pochopitelně interesována, a tak dojedu až k epicentru celé akce. No a co nevidím? Pár maníků, co tam uprostřed tesají pískové sochy. Vžívám se do role japonského turisty a vše poctivě fotím, takže tady pár výtvorů:


Nejvíc se mi asi líbila ta podivná gula v kalíšku. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat, až to bude hotový, třeba si vzpomenu a dám sem další fotky. Nakonec ještě moje momentální opakovací písnička (aspoň jsem se už přesunula zpátky k metalu):

A teď speciálně pro Sever-rata: