Srpen 2012

Chci klobouk

30. srpna 2012 v 20:06 | Lemonpie |  Jen tak do větru
Přišlo to zničehonic. Nevinně jsem se přes Krásnou.cz a článek o Goth dostala až na stránku sanctuary.cz, kde jsem si otevřela článek o japonské módě. Styl se mi docela líbí, ale to teď není důležité. Na jedné fotce má modelka klobouk a mě najednou chytla touha po tom mít taky takový. Konkrétně je to tahle:

Ah, já ho prostě chci. To je děsný. Budu se muset podívat na aukro. Tuším, že podobný má Taychi. Třeba se v něm někdy potkáme a bude to velmi vtipné. No nic. Kdybyste někdo nevěděli, co mi dát k narozeninám/Vánocům/čemukoliv jinému, tak vybírejte mezi kloboukem a Hladovými přáními. To jsou dvě momentálně nejdostupnější přání z mého seznamu.

Žárovky

28. srpna 2012 v 14:16 | Lemonpie |  Patly, patly
Poslední dobou mě popadla taková mánie. Fotím si rozsvícené žárovky a přijde mi to strašně krásný. Už jen proto - chápete, jaká to bude pohroma, až všude budou ty odporné šetřící žárovky? Já vím, že vydrží dýl a tak, ale jsou jednoduše hnusný! No nic, tady máte ty fotky:


Tohle je moje osobní lampa v pokojíčku:



Tady je světlo u Fitli na chatě s krásným stínidlem:




A nakonec ještě jedna lampička, ani nevím, která:


Tak padne náš svět (Megan Creweová)

22. srpna 2012 v 18:48 | Lemonpie |  Legi
Dlouho už jsem sem nic nepřispěla, i když čtu pořád (momentálně se peru s Egypťanem Sinuhetem), a tak vám dnes napíšu o jedné skvělé knížce, kterou jsem četla na začátku srpna. Začnem KVMM:

1.Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?

Zaujala mě obálka svojí jednoduchostí a anotace...takový klasický vybírání v knihovně.

2.Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným, nebo podstatným)

smrtící epidemie

3.Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem)

strach (já vím, že to není citoslovce, ale je to pocit a to se počítá)

4.S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo nechtěla být:

Moje oblíbenkyně byla Tessa pro svoji chladnou hlavu a jistotu, morální čistotu. Taky jsem obdivovala Kaelinina tatínka, který chodil do nemocnice a pomáhal lidem, i když ho to stálo spoustu času a hlavně bezpečí. Neměla jsem ráda všechny ty výtržníky a Meredithina otce, byl takový - dost sobecký. (I když kdo by v té situaci nebyl)

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.

Tady těch pozitiv bude docela dost. Děj utíká, utíká, ale zároveň je dost dlouhý a nápaditý, je to reálný, myslím, že pocity a myšlenky by docela seděly a člověk se do toho úplně zažere a jenom se třese jak to skončí.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v kniz (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Mám takový pocit, že to není první knížka na tohle téma, takže by to příště chtělo víc originality. U mě je to ale první taková, tím pádem to není zase takové negativum. Akorát jsem zvědavá, o čem budou ty další díly, když to má být trilogie.

Ještě vám k tomu připíšu něco svýho. Knížku jsem si vzala do auta na dlouhou cestu na soustředění, a vlastně jsem ji za ten den v autě celou přečetla. Úplně mě uchvátila svojí lehkostí a přitom hloubkou tématu, takové knížky se většinou v dětském oddělení nevyskytují. A o čem vlastně je? Kae žije s rodinou na ostrově poblíž pobřeží USA, na kterém se objeví záhadná nákaza. Vláda dá ostrov do karantény, a s rostoucím počtem nakažených roste také míra primitivního chování a ukazuje se, kdo jaký je. Knížka se mi vážně moc líbila a všem ji doporučuji na přečtení.


Pradědova epidemie

21. srpna 2012 v 10:47 | Lemonpie |  Maličkosti
Ještě než Vám poskytnu kompletní zpravodajství o Jeseníkách, musím se zmínít o jedné věci, která mě dost zaujala. Od minulé návštěvy, která se konala vloni v létě, se toho tam změnila spousta, ale tohle mě praštilo do očí nejvíc. Tak naschvál:

Hned první den po příjezdu jsme se vydali na vycházku na Praděd a první co jsme nahoře uviděli byla vyřezávaná soška, co soška, socha v životní velikosti.
"To tady minule nebylo!"
/podezřelé pohledy/
Po bližším ohledání jsme zjistili, že na kladívku má napsané Praděd, což dost jednoznačně určovalo jeho totožnost, i když na první pohled vypadal se svou čepičkou a plnovousem spíš jako Děda Mráz v mysliveckém.
"No dobře, jsme na Pradědu, tak řekněme."

Za dva dny jsme se vydali na túru na Skřítka. Přejdeme poměrně frekventovanou silnici, projdeme kolem tradiční kamenné miniatury skřítka a blížíme se k našemu oblíbenému místu na svačinu. Nad ním se ale tyčí ta stejná socha, akorát v jiném provedení.
"No to snad ne! Tady taky? Jakoby už tu jedna socha nebyla!"
/zmatené kroucení hlavou/
To jsme však ještě netušili, co nás čeká další den.

Vydali jsme se totiž do Karlovy Studánky - místo docela neškodné, co by tam Praděd dělal, to spíš třeba zakladatel lázní. Chyba lávky! Uprostřed městečka na nás Praděd čekal taky. Začali jsme si připadat jako v nějakém hororovém filmu, za chvíli se objeví i u nás v pokoji! Tenhle byl v provedení "přírodní", tzn. bez nátěru. Stál na jakémsi piedestalu a vedle něj byla cedulka: "Obci Karlova Studánka věnoval Jiří Halouzek v dubnu 2012". Ha, máme viníka!

Další dny už nás naštěstí pronásledovat přestal, a tak jsme se šťastně dožili až posledního dne. Ještě jednou jsme si zopakovali toho na Pradědu a hurá domů. Prvního jsme uviděli v jakési vesničce. Druhého uprostřed Rýmařova. Všichni byli stejní a nepochybuji, že jich je tam roztroušených ještě víc. Myslím, že o nich natočím film a bude to horor.

Tady jest fotodokumentace:

Praděd


Skřítek


Karlova Studánka



Cedulka



Další dva jsem bohužel vyfotit nestihla, ale věřte mi, byli tam!

Ještě žiju

21. srpna 2012 v 10:29 | Lemonpie |  Jen tak do větru
Poslední dobou to tu vypadá jako na hřbitově, ale jistě chápete, že ve víru jiných prázdninových aktivit na blog jednak nezbývá čas, a hlavně když jsou nápady, tak není internet. Teď už to ale vypadá nadějně, a tak se můžete těšit na zprávu o mé cestě do Německa, rodinné dovolené v Jeseníkách, články do rubriky Knihy v mých myšlenkách, fotky, a další blbiny, který mě napadnou. Tak se tu mějte,
Vaše Lemonpie

P.S. Fitli, ozvi se do pytle! Mobil, FB, mail, cokoliv...