Smysl bytí a podobný kecy

11. září 2012 v 21:17 | Lemonpie |  Jen tak do větru
Přemýšlím. A to není dobrý. Musíte totiž rozlišovat dva druhy přemýšlení. Jeden je neškodný, přemýšlíte třeba o matematické problému, prostě nesmrtelnost chrousta. Ale ten druhý je mnohem horší. Přirovnala bych to k bludnému kruhu. Něco do mě začne hryzat a já se prostě zaseknu. Nemůžu ani nic pořádně dělat, prostě musím přemýšlet a přitom nevím o čem, nevím, kam se chci dobrat, nevím nic. A to není dobrý.

Člověk by měl přemýšlet. Jinak je totiž život o ničem. Chci přemýšlet, chci si udělat na věci vlastní názor, chci být "správná"... Jenže já to prostě asi neumím. Protože jsem se zase zasekla.

Tentokrát jsem začala přemýšlet nad tím, k čemu vlastně jsme. Když se na to totiž podíváte ve větším časovém horizontu, jsme prostě nic. Narodíme se, vyrosteme, zplodíme nějaký děti, staráme se o co největší pohodlí a umřeme. Nikdo po nás za pár let ani nehlesne. K čemu je tedy cokoliv se učit? Aby byl člověk lepším? A k čemu to jako je? Stejně to bude už za sto let každýmu jedno. Nechci umřít jako nic. Tohle mě napadlo už dřív, na jednom nesnesitelně nudným divadle. Prostě se děsím té představy, že budu jedním z tisíců obyčejných lidí, kteří nic neudělají, žijí si své malicherné problémy a pak si klidně umřou. Chci něco dokázat, mít vliv, změnit svět (to je táák směšný). Ale já to myslím vážně. Ale kdo to dokáže? Politici? Špína, špína, špína. Poslední politik pro mě umřel s Havlem, ne-li s Masarykem. Novináři? Možnost, ale představa, že budu muset každý den napsat něco o tom, jak někde postavili nový dětský hřiště, nebo se přišlo na další korupci? Díky, nechci! Tak spisovatel? A kolik spisovatelů se dostane do podvědomí lidu? Jeden ze sta? Z tisíce? Vážně mám takový nadání, že bych to dokázala? Ne. Nebo o tom dost pochybuju. Takže to vypadá, že dopadnu přesně tak, jak nechci. Jako nic.

No nic, už končím, tohle prostě nemá cenu a jenom se připravuji o dobrou náladu. Třeba mě to přejde. A třeba taky ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Molly Molly | Web | 11. září 2012 v 21:27 | Reagovat

Mám to stejně, často přemejšlím nad zvláštníma věcma, ale tahle myšlenka mě teda obešla velkým obloukem, protože to vidím jinak. Nikdy by mě nenapadlo, že bych chtěla být slavná, vzorem pro spoustu lidí nebo něco takovýho. Hlavní, co si přeju je, abych něco zažila, abych aspoň někdy pocítila šťěstí a důležitá chci bejt taky, ale jen pro malou hrstku lidí :) No, jo... každej chce něco jinýho. A možná že když budeš svýmu snu věřit a něco pro něj dělat, tak se vyplní. :)

2 Ïvča Ïvča | E-mail | Web | 11. září 2012 v 21:32 | Reagovat

Ale... K čemu mi bude, že budu něco, když budu mrtvá? Já žiju proto, abych si to užila, abych se naučila to, co budu potřebovat k užívání si. Nevím, jestli bych si tak moc užívala, kdybych byla NĚKDO.

Jsme k ničemu, ale na to se nesmí myslet. V tomhle je lepší konat tak, jako kdybych nepřemýšlela :-) .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama