What's going on in my life

13. října 2012 v 14:52 | 37 |  Můj milý wordíčku
Tož, klasické sobotní odpoledne, "času dost", tak bych si mohla trochu zrekapitulovat, co se poslední dobou děje a stalo a tak... Škola už se rozběhla, a dech jí zatím stačí, takže to aspoň do podzimek musím dotrmácet. Sesypali se na nás jako mouchy, co jinýho taky čekat. Největší sranda zase bude, až nám dají přes podzimky horu úkolů "máte na to přece čtyři dny volna", zatímco člověk to volno stráví na výpravě se skautem a k úkolům se dostane v sedm večer v neděli.



Matika je divná. Vždycky byla v pohodě a dvojku z písemky jsem měla jenom kvůli blbým chybám a přepočítávání. Jenže teď už jsme v té fázi, kterou jsem brala tak, že když chtějí ve filmu zdůraznit, že je někdo šílený matematik, popíšou mu tabule v bytě různýma rovnicema a podobným svinstvem. Dobře, tak daleko zase nejsme, ale dívat se na to o rok dřív, vůbec netuším, co s tím. Což je děsivý, protože když to nepochopím u výkladu, nepochopím to už nikdy. Což je v matematické třídě dost průšvih.

Snažím se teď živit svůj oblíbený koníček "kultúru", takže co nejvíc čtu a čumím na filmy a dělám podobný věci. Jenže jak mi to čtení jde tak strašně pomalu, je to dost o ničem. Měla bych konečně dočíst toho Hobita, totálně jsem si ho zkazila přestávkami ve čtení. S filmama je to lepší, ale zase nejsou tak ceněný a připadám si jako mrhač časem, navíc zhlídnout dvouhodinovej film na jeden zátah není až taková sranda. Co si budeme povídat, pokud má člověk ráno vstávat v šest, nemůže jít spát o půlnoci.

Taky se ze mě "na starý kolena" stal strašnej sportovec. Ono mi to pravděpodobně nevydrží, ale momentálně mě ranní běhání a výjíždky na kole (ty už nejsou ranní) dost baví. Nejradši bych s kraskou úplně sekla začala dělat cyklistiku. Jenže ono to není tak jednoduchý. No, však uvidíte tak za dva měsíce.

Už mám nějakej ten seznam cílů, nebo co. Ne celej, ale něco tam je. Co ale fakt neplním je nenapodobovat postavičky z knížek a filmů. Copak vy jste nikdy nechtěli být Katniss, nebo Clarice Starlingová z Mlčení jehňátek?

Do občanky jsme měli takovej zajímavej úkol. No, většina lidí včetně mě to prostě zkopírovala od rodičů, změnila jméno a zdarec. Ale o to nejde. Měli jsme za úkol sepsat si strukturovaný životopis, motivační dopis a odpovědět na žádost o práci. To mě napadlo, že bych mohla začít přemýšlet, o co budu ve skutečnosti žádat. Ne, řeznice fakt být nechci. Hezky si maluju svoje dvě vejšky, ze kterých jeden bude jazyk. Se svojí leností to samozřejmě nemám šanci zvládnout, ale to je až zadlouho. Ono studovat jenom jazyk je podle mě nahouby. Jazyky teď umí skoro všichni, takže akorát zbytečně promarníte vejšku. To druhý bude nějaký technika, matika, fyzika, prostě něco čím se budu živit. Možná třeba ekonomka, nebo tak, i když to by mě asi nebavilo. Nebo třeba programování? Osobně to mám naplánovaný tak, že budu mít někde teplý místečko s pěkným platem, budu si hezky překládat knížky, případně je i psát, podle toho, jestli bude někdo ochotnej za moje knížky vyhodit peníze. Jak se totiž dívám na svůj styl psaní, tak si připadám jako Daniela Steelová, a ne jako Tolkien, nebo Remarque (mimochodem, Na západní frontě klid je fakt pecka). Je to smutný... :-D

Cyklistický oblečení je fakt vtipný. A Temnářka fakt temná. Měla bych něco napsat o kurzu :-D No nic, už to utnu, protože jinak bych se tu mohla vypisovat klidně až do večera. Proč nejsem schopná napsat souvislej text o svým životě?!
Mimochodem: přečtěte si tenhle článkek od Kelly, mě se moc líbil a hezky tam popsala jeden z mých cílů, totiž radovat se z maličkostí: http://sugarcoat.blog.cz/1210/je-potreba-radovat-se-z-malickosti
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ïvča Ïvča | E-mail | Web | 14. října 2012 v 11:16 | Reagovat

Tu občanku bych měla dodělat. Perkele. A nebo se na to prostě vykašlu, poté co jsem v pátek zjistila, že Můzra a Baalast to taky ani jeden neudělali, protože se jim nechtělo, tak mám pocit, že přece mám právo to neudělat, protože se mi to absolutně hnusí. Já nechci vymýšlet svou budoucnost...

Víš co je zvláštní? Že já nikdy tak moc nechtěla být někým z knížek, když už jsem měla nějaký vzor, tak byl čistě mojí vlastní postavou z nějakého mého vlastního příběhu. Spíš jsem se v každé knížce zamilovala do půlky mužských postav ^^.

A radovat se z maličkostí není můj životní cíl, radovat se z maličkostí je můj životní styl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama