Prosinec 2012

Knižní (zlo)zvyky

14. prosince 2012 v 22:47 | 37 |  Legi
Normálně se na knižních blozích chovám jako tichý pozorovatel, ale tohle téma u Syki mi prostě nedalo. V rámci zimního dumání totiž zadala téma "Knižní zlozvyky", o kterém bych mohla sáhodlouze povídat...

Když jsem si přečetla všechny příspěvky, dost mě překvapilo, že opravdu všichni jsou takoví vzorňáci a píšou, že jsou na knížky nesmírně opatrní. Ano, přesně takový je můj nejstarší bratr, a je to jedna z věcí, které mu závidím. Já ať si dávám pozor sebevětší, každou chvíli se mi s knížkou něco přihodí.

Takže asi takhle (všechno nejsou zlozvyky, prostě úchylky):

- čtení si u jídla - tohle je vážně dost hrůza, poslední dobou se přistihuji, že se bez čtiva už při jídle vážně nudím a potřebuji "něco číst" jako nějaký feťák. Většinou to odnesou letáky a časopisy, žně mám, když brácha dotáhne ze školy Onu Dnes, zato nesnáším obyčejný noviny, protože jsou moc velký a na ovládání potřebuji obě ruce. V případě nouze jsem schopná si přečíst reklamní leták z řeznictví i třikrát do týdne. Stejně je to i s reklamními žvásty, přesvědčovacími kampaněmi kandidátů na prezidenta,... Čtu i letáky do Billy a jiných superkmarketů, prohlížím si obrázky, nejlepší jsou letáky od Knižního klubu, nebo na vánoční dárky. Pak se člověk díví, že ráno nestíhá. Knížku si k jídlu přinesu jenom pokud je mimořádně čtivá, nebo není nikdo doma. Po dojezení většinou zůstanu čumět do knížky a přečtu ještě tak tři kapitoly, než se přesunu jinam. Zbytek rodiny mi knížky bere, letáky jsou většinou tolerovány, kromě již zmíněného nejstaršího bráchy.

- čtení si na záchodě - jo, tohle taky dělám, a pak jsem na záchodě většinou třikrát dýl, než by bylo potřeba. Mám dlouhou praxi už od malička, takže mám vypracovaný systém, jak se s knížkou proplížit na záchod a ze záchoda, případně kam ji schovat. Když jsem byla menší, někteří jedinci to vždycky kontrolovali, to už naštěstí nedělají. Ale pořád se zle koukají, když mě vidí vycházet...

- vždycky, když přijdu z knihovny, seřadím si knížky, podle toho, jak je hodlám číst, většinou už pořadí neměním a nesnáším, když si máma půjčí knížku a nevrátí ji na své místo v hromádce. Knížky mám naskládaný žánrově na střídačku, např. fantasy, dívčí román, young adult, dívčí román, sci-fi. Díly z jedné série dávám k sobě a nerozhazuji je kvůli předchozímu pravidlu. Zásadně dávám nejdřív novinky a až potom normální knížky. Tímto si udržuji stálé nadšení do čtení a nestává se mi, že bych se nějakým žánrem přejedla

- knížky si zapisuji na bookfanu (tam i ty, které jsem četla kdysi) a na databázi knih (tam jen ty, které jsem přečetla od založení účtu). Jsem v tomhle ohledu docela snob, a mrzí mě, že si je nezapisuji pečlivě do sešitku už odmalička, protože by se mi moje čísílka o hooodně zvedla (můj soukromý odhad na prvních deset let života je tak 300 - 500 knížek, ve čtvrté třídě jsem četla tempem knížka za dva dny

- občas se mi stane, že se mi stránka při otáčení u vazby natrhne, nebo se mi ohnou rohy...vážně to nesnáším a vždycky se snažím to do vrácení nějak napravit, ne vždy úspěšně

- čtu si i venku, a pokud mám knížku s tvrdou vazbou, otvírám ji i za mírného sněžení, či mrholení, čímž se do ní dostává trochu vody (ale jenom trochu)

- vždycky při čtení vím, kolik má kniha přibližně stran (někdy i přesně), kapitol atd. a vím, kolik mi toho zbývá do konce

- když jsem v období, kdy mám problémy se stíháním čtení, zakládám si vždy druhou záložku na metě 50 stránek za den, to si pak odůvodňuji jako "čtení ze studijních důvodů"

- občas, zvlášť když třeba čtu Pána prstenů, se mi nechce tahat s sebou těžkou knížku, a tak si rozečtu dvě i tři knížky zároveň

- teď už tolik ne, ale dřív jsem opravdu hodně zapomínala knížky v lavici

- tahám s sebou knížku v šalině i na výpravy, a moje kabelka bývá občas docela přecpaná, tím pádem se knížka...tak trochu ničí

- doma moc knížek nemáme a už vůbec ne beletristických, tím pádem k nim nemám přílišný vztah, a občas se k nim chovám hůř, než k těm z knihovny

- zásadně ale do knížek nepíšu, nepodtrhávám, a obecně nemám ráda, když se někdo ke své knížce chová nehezky, což je dost pokrytecké...

No tak práskla jsem toho na sebe dost, doufám, že mě teď nezavrhnete, a já se po přečtení vašich článků o svém vzorňáctví a opatrnosti vážně zase chvíli budu snažit dávat si na knížky fakt pozor :-D (a všimněte si, tohle je první smajlík, který jsem použila, dávala jsem na to velký pozor... teď ještě tři tečky)

Růžová deka a další svinstva

7. prosince 2012 v 21:13 | 37 |  Můj milý wordíčku
Začíná to se mnou být dost špatný. Koupila jsem si růžovou deku a dala si ji na postel a dokonce se mi tam i docela líbí. Zelenou holt neměli... Tím ale plány na ladění pokoje do zelena jdou dost do háje, takhle mi zbývá jen pár použitelných odstínů. No, možná bych si měla prvně uklidit a pak se můžeme bavit o nějakých designových úpravách.

Taky jsem si v posteli nechala jenom čtyři největší plyšáky a zbytek uklidila do krabice. Sakra, znamená to, že už definitvně nejsem dítě? To je docela smutný... Zbylý volný prostor jsem si zacpala jedinýma třema použitelnýma polštářkama v našem bytě, aby té růžové nebylo moc.

Už od středy jsem oficiálně doma s kašlem. A ono se to sakra pořád nelepší! Jak je to možný??? Sice jsem se fakt už dlouho těšila, až zase jednou budu nemocná, ale stejně nic z věcí co chci udělat nestíhám, trpím syndromem prokrastinace, a akorát zbytečně nedodržuju pravidla pro klidový režim. O víkendu se budu víc snažit. Já na ty hory totiž tentokrát doopravdy chci jet.

S tím souvisí taky stav mých dárků. Pro Fitli a Holy už jsou oficiálně dodělaný, stačí jen zabalit, ale pořád nemám nic pro zbytek holek ze třídy, pro děti ze skautu, nemám dodělaný pro lidi ze skautu (a navíc to asi půlce nebude)...tohle zní jako by děti nebyly lidi...však vy to pochopíte, a navíc bych něco chtěla dát i rodině a pár lidem z béčka (vy víte, koho myslím). Ale já se k tomu prostě nedokážu donutit, takže to zase bude odfláklý. Ach jo.

Ptáte se, co jsou ty další svinstva z nadpisu? Před pár dny mi slavnostně došel balík s nákupem za poukázku do Nutrendu vyhranou na Králi cyklistiky, který obsahoval tři piksle vitamínu C, dvě velký flašky koncetrovaný ovocný šťávy, jakejsi oxidant, další vitamíny a kopu oříškovejch tyčinek (mňam). Chtěla jsem vám to vyfotit, ale baterky do foťáku jsou momentálně uvězněný v kalkulačce (doslova - Holy je přikurtovala lepící páskou). Kromě toho jsem v lékárně vyplázla stovku za Stoptussin (27% obsah lihu, 3x30 kapek denně - stává se ze mně alkoholik) a 115 za jakýsi další pilule. Takže teďka do sebe po každým jídle cpu aspoň dva elixíry a připadám si jako zaklínač (nebo Zaklínač?). Radši si toxicitu v těle nebudu měřit...