Jen tak do větru

Pochvala pro strýčka

22. listopadu 2012 v 21:30 | Lemonpie
Omlouvám se, že první článek, který napíšu po měsíci blogové nepřítomnosti, bude reklama. Ale můj hlavní problém s blogem byl a pořád je, že si nepamatuju svoje nápady na články, a potom se u počítače nemůžu donutit si na to sednout. Takže začneme s něčím jednoduchým...

Naštve...

16. září 2012 v 17:07 | 37
Přesně tohle se mi stalo, když jsem šla uklidit tašku do skříně. Je to můj první "komiks", tak buďte shovívaví.

Smysl bytí a podobný kecy

11. září 2012 v 21:17 | Lemonpie
Přemýšlím. A to není dobrý. Musíte totiž rozlišovat dva druhy přemýšlení. Jeden je neškodný, přemýšlíte třeba o matematické problému, prostě nesmrtelnost chrousta. Ale ten druhý je mnohem horší. Přirovnala bych to k bludnému kruhu. Něco do mě začne hryzat a já se prostě zaseknu. Nemůžu ani nic pořádně dělat, prostě musím přemýšlet a přitom nevím o čem, nevím, kam se chci dobrat, nevím nic. A to není dobrý.

Člověk by měl přemýšlet. Jinak je totiž život o ničem. Chci přemýšlet, chci si udělat na věci vlastní názor, chci být "správná"... Jenže já to prostě asi neumím. Protože jsem se zase zasekla.

Tentokrát jsem začala přemýšlet nad tím, k čemu vlastně jsme. Když se na to totiž podíváte ve větším časovém horizontu, jsme prostě nic. Narodíme se, vyrosteme, zplodíme nějaký děti, staráme se o co největší pohodlí a umřeme. Nikdo po nás za pár let ani nehlesne. K čemu je tedy cokoliv se učit? Aby byl člověk lepším? A k čemu to jako je? Stejně to bude už za sto let každýmu jedno. Nechci umřít jako nic. Tohle mě napadlo už dřív, na jednom nesnesitelně nudným divadle. Prostě se děsím té představy, že budu jedním z tisíců obyčejných lidí, kteří nic neudělají, žijí si své malicherné problémy a pak si klidně umřou. Chci něco dokázat, mít vliv, změnit svět (to je táák směšný). Ale já to myslím vážně. Ale kdo to dokáže? Politici? Špína, špína, špína. Poslední politik pro mě umřel s Havlem, ne-li s Masarykem. Novináři? Možnost, ale představa, že budu muset každý den napsat něco o tom, jak někde postavili nový dětský hřiště, nebo se přišlo na další korupci? Díky, nechci! Tak spisovatel? A kolik spisovatelů se dostane do podvědomí lidu? Jeden ze sta? Z tisíce? Vážně mám takový nadání, že bych to dokázala? Ne. Nebo o tom dost pochybuju. Takže to vypadá, že dopadnu přesně tak, jak nechci. Jako nic.

No nic, už končím, tohle prostě nemá cenu a jenom se připravuji o dobrou náladu. Třeba mě to přejde. A třeba taky ne.

Chci klobouk

30. srpna 2012 v 20:06 | Lemonpie
Přišlo to zničehonic. Nevinně jsem se přes Krásnou.cz a článek o Goth dostala až na stránku sanctuary.cz, kde jsem si otevřela článek o japonské módě. Styl se mi docela líbí, ale to teď není důležité. Na jedné fotce má modelka klobouk a mě najednou chytla touha po tom mít taky takový. Konkrétně je to tahle:

Ah, já ho prostě chci. To je děsný. Budu se muset podívat na aukro. Tuším, že podobný má Taychi. Třeba se v něm někdy potkáme a bude to velmi vtipné. No nic. Kdybyste někdo nevěděli, co mi dát k narozeninám/Vánocům/čemukoliv jinému, tak vybírejte mezi kloboukem a Hladovými přáními. To jsou dvě momentálně nejdostupnější přání z mého seznamu.

Ještě žiju

21. srpna 2012 v 10:29 | Lemonpie
Poslední dobou to tu vypadá jako na hřbitově, ale jistě chápete, že ve víru jiných prázdninových aktivit na blog jednak nezbývá čas, a hlavně když jsou nápady, tak není internet. Teď už to ale vypadá nadějně, a tak se můžete těšit na zprávu o mé cestě do Německa, rodinné dovolené v Jeseníkách, články do rubriky Knihy v mých myšlenkách, fotky, a další blbiny, který mě napadnou. Tak se tu mějte,
Vaše Lemonpie

P.S. Fitli, ozvi se do pytle! Mobil, FB, mail, cokoliv...

Fenomén - Čokoládová kůže

30. června 2012 v 18:50 | Lemonpie
Áno, řekla jsem si, že bych zase jednou měla něco napsat na TT a áno, zase to bude něco, co s tématem má společný leda tak název. Takže držte si klobouky a připravte se na článek zahořklého skoro albína Lemonpie:

Posledních tak šedesát, sedmdesát let se nás drží ideál čokoládově opálené kůže a generace se smaží na sluníčku v honbě za opáleným tělem. Opalování u moře je ještě pochopitelné, ale při prvních paprscích letního sluníčka vyvalit své, po zimě ještě obalené "ochranným tukovým prstencem", tělo na lehátko na zahradu a celý víkend se připékat, abychom pak byli za velkého frajera? Nechtěla bych být například účastník výletu balonem a muset pozorovat všechny ty tvarohové postavičky svítící na zahradách.

Vezměme si příklad z našich předků, koneckonců, v mnoha věcech byli mnohem chytřejší, než my. Sice v honbě za porcelánovou tváří to některé ženy až přeháněly a patlaly si na ksicht arzenik a kdoví co ještě, ale světlá kůže byla znakem krásy.

Když má někdo tmavou kůži přirozeně (teď nemyslím černochy, ale např. Španěly,...), je to v pohodě. Ale solit tunu prachů za solárka a podobné zárodky rakoviny, když můžeme mít svoji přirozeně opálenou barvu? Vždyť lidé se světlou kůží jsou vlastně vzácní - kolik je na světě černochů, asiatů...

Proto - lidi nepřehánějte to a nechoďte do solárek apod., jak k tomu pak my, věčně bílí přijdeme?
P.S. Já vím, že na tohle téma už toho bylo řečeno a napsáno víc než dost, ale řídí se tím snad někdo? Ne! A proto je pořád potřeba bojovat za lepší svět :-D
P.P.S. Vážně mám ráda čokoládu, obzvlášť tu oříškovou ;-D

Vajíčková manie

29. června 2012 v 20:38 | Lemonpie
Já nevím, jestli jste si toho všimli, ale teďka nějak zlevnili vajíčka, či co, no a po nedávné aféře s předraženým artiklem se zřejmě lidi totálně zcvokli. Jdu po glóbusu - v každým druhým košíku velký plato vajíček. Jdu do baráku - a sousedka nese plato vajíček. Otevřu seznam.cz - a zpráva o zlevnění vajíček. Probůh, lidi, co s těma vajíčkama chcete dělat?? To teďka bude nějaká velká omeletová párty?? Nebo si to snad necháváte na další vajíčkovou krizi?? Nicméně, je to docela zábavné, tak v tom pokračujte"


Už začínám tušit, jak asi vznikl pojem čecháčství...

Co děláme o přestávce?

13. června 2012 v 21:04 | Lemonpie
Nemůžu si pomoct a musím se s vámi podělit s tím, co dělají studenti výběrového gymnázia o přestávce. Zrovna jsme se tak nějak bavili o "najtviších" a o našem oblíbeném učiteli, kterému jsme dali přezdívku Jukka, neboť nosí šáteček podobně jako bubeník zmíněné kapely. No a jelikož jsem se po škole chystala jít do skautu, vytáhla jsem ze svého vybavení na schůzku šáteček, uvázala si ho kolem hlavy a začala si hrát "na Jukku". Našla jsem v batohu i paličku od dětského xylofonu, která mi prokázala dobrou službu (stejně jako generacím přede mnou, těm akorát sloužila nejspíš jako plastové lízátko) a z několika krabiček od svačiny a lavice si udělala provizorní bubenické zátiší. Pustili jsme si doprovodnou hudbu a Fitli dělala střídavě Marka, Tuomase a Tarju (Tuomas byl beztak nejlepší). Prostě skvělá zábava, pak že je ve škole nuda!


P.S. Ano vím, že tento článek zcela postrádá jakoukoli informační hodnotu pro zasvěcené i nezasvěcené, ale s tím se budete muset smířit.
P.P.S. Všimli jste si, že se slova Jukka a muka rýmují?

Takový pitominky, který si chci zapsat

7. června 2012 v 19:00 | Lemonpie
1.Taky vás tak neuvěřitelně se*** ty reklamy na Endiaron, který jsou na blogu.cz úplně všude a já nestíhám klikat na tlačítka se zvukem, abych je utlumila? Člověk už ani nemůže beztrestně rolovat po stránce, protože omylem na nějakou najede a spustí se: "Endiaron průjem nejen zastaví,..." Kill them all! A teď si představte, že mám třeba čtyři záložky s různými blogy, a na každým z nich na mě číhá jeden zakuklený Endiaron!

2.Lidská společnost je nepochopitelná a některé módní výstřelky se v ní šíří rychleji než mor. A některé ty výstřelky jsou prostě horší než ty ostatní. Poslední dobou se takhle rozšířila nákaza zvaná "Tak určitěěě!" Leze to na mě ze všech stran a pěstuje to co? Alergii.

3. Přijde vám normální psát tři články denně, nebo je to grafomanie? Navíc už mám za červen víc článků, než za kterýkoliv jiný měsíc a to je teprve sedmýho (tím pádem už mám víc článků než je dnů v měsíci). No je to normální? (Že bych napsala ještě článek na téma týdne?)

Nakonec ještě písnička, aby ten článek nebyl moc krátkej (a omlouvám se za tu reklamu, poslední dobou se už nacpe úplně všude):

Konečně vím, kdo je to Trinity

6. června 2012 v 19:53 | Lemonpie
Jednou provždy jsem se rozhodla skoncovat se svojí kulturní nevzdělaností, a tak teď sjíždím všechny kultovní filmy jeden za druhým a náramně se u toho bavím. No a nedávno přišel na řadu právě ten slavný Matrix. Tohle nebude recenze, tu si nechám na později, jestli vůbec. Celá léta jsem se setkávala s předváděním podivného zpomaleného pádu nazad a s hláškou "chyba v Matrixu".
Aby jste se mi nedivili, já když se dívám i na normální film, tak ho každou chvíli zastavím a přemýšlím nad tím, abych si urovnala, co se vlastně událo, kdo je s kým a co si o tom myslím. No a kdo jste viděli Matrix, tak si asi dokážete představit, jak to u mě vypadalo. Pro ty ostatní - je to akční film, který si zahrává s umělými realitami, cestováním v čase,... prostě samý filozofický témata. Navíc jsem se na to dívala natřikrát, protože vyšetřit si dvě hodiny v mým čase na počítač je docela těžký a navíc jsem kromě již zmíněných stopování na přemýšlení musela pilně konverzovat na ksichtbooku (to lidi neznamená, že se s váma nebavím ráda, musím být trochu společenská), což taky značně prodlužovalo přestávky, protože jsem uvažovala nad některými důležitými otázkami, které mi zadávali moji facebookoví přátelé. A k tomu se mi ještě míchalo přemýšlení o tom, jestli doopravdy nežijeme v Matrixu a nejsme jenom lidské baterky ponořené ve vaně odpornýho slizu napojení zezadu na dráty. Výsledkem byl totální maglajz v mé hlavě, moje oblíbená existenční nejistota a tak dále. A to jsem ještě neviděla dvojku a trojku. A mám štěstí, že tam nebyl nikdo tak strašně zezy, že bych ho celou dobu jenom sledovala a nevnímala okolní děj, tím pádem byla úplně mimo. Ke konci už to bylo lepší, jakž takž jsem to pochopila a měli takový strašně super kabáty až na zem a spoustu zbraní a vyřídili celou kupu nepřátel a dočkala jsem se všech těch kultovních hlášek a ... Jenom mám pár otázek pro znalce a jsem zvědavá, jestli mi je někdo zodpoví:

1.) Jak můžou tak jistě vědět, že ten svět ve kterým jsou líhně,... není jenom další umělá realita a že se ve skutečnosti neděje ještě něco úplně jinýho?

2.) Kolik lidí už se zabilo, protože si mysleli, že jsme v Matrixu?

3.) Jsme v Matrixu?

Ten pocit...

29. května 2012 v 20:17 | Lemonpie
Ten pocit, kdy se podíváte na titulku blogu a čtyři z pěti článků na téma týdne se jmenují stejně.
Ten pocit, kdy byste chtěli napsat spoustu duchaplných článků a zmůžete se jenom na bezduché plácání o ničem.
Ten pocit, kdy jste si schopni pouštět jenom jednu povzbuvozovací písničku pořád dokola.
Ten pocit, kdy jsou prázdniny za dveřmi, ale zároveň tak daleko.
Ten pocit, kdy se čas vleče, ale zároveň utíká tak rychle.
Ten pocit, ...

Cítím se, jako kdybych měla vymytej mozek. Nejsem schopná udržet si myšlenku v hlavě déle než pět minut. V takovýchto chvílích obvykle přepínám na mód autopilot a diář se stává mým nejlepším přítelem. Co to sakra je?! A víte co je nejhorší? Že jsem teď týden a půl relaxovala a mohla všechno vypustit z hlavy, a stejně jsem už po dvou dnech totálně unavená.
Jo, jednou vám napíšu ty recenze (a v duchu si říkám: Do čeho jsem se to probůh uvázala?), napíšu vám o svém výletu do Belgie a protřídím všechny ty fotky a dám je na naši okurku (otázka do éteru - funguje už?). Nemůžu se dočkat prázdnin, tábora, dalšího roku... Proč? Má to co dělat s chuligánstvím. Ale víc prozradit nemůžu, protože "Velký bratr mě sleduje" a nechci, aby si z tohohle článku dělal závěry (slyšíš?!). Snad to bude lepší. Tak určitě...


P.S. Měla bych přestat poslouchat písničky z Juna
P.P.S. Měla bych přestat uvažovat nad tím, že se na Juno ještě jednou podívám
P.P.P.S. Měla bych si udělat novej design, tenhle je už trochu pasé...
P.P.P.P.S. Měla bych přestat všude psát tři tečky
Obecené P.S. Měla bych přestat dělat blbosti.

Nějaké fotečky

19. dubna 2012 v 17:53 | Lemonpie
Ano, i mě vzala jarní nálada za foťák, a tak vám, i přes jeho protesty přináším pár svých pseudouměleckých fotek:

Žlutý kvítko, který se mi strašně fajnově fotilo, takže vás s ním budu otravovat ještě tři roky.



Babiččina stolní velikonoční dekorace.


Podvečerní fotka roztržené fotbalové sítě.



Strom s krásnými kořeny z velikonoční výpravy.

Moje první krajinka.

Jen tak pro radost.


A nakonec malá otázečka: Co to je?!

Dnes se s vámi loučí váš Citronový koláč

Jarní beznaděj

18. března 2012 v 17:02 | Lemonpie
Je krásně. Už minimálně tři dny je venku fakt krásně. Jen škoda, že stejně musím sedět doma, protože své víkendové oddechovky už jsem si vyčerpala včera a dnes se musím zabývat těmi desítkami otravných, ale nutných věcí do školy atd. Nedávno jsme se s mámou shodly, že nemáme rády neděle. Člověk si všechno, co není úplně urgentní nechává "na zítra", až v neděli zjistí, že se musí naučit hudebku, umýt koupelnu, napsat asi dva týdny tréninkovýho deníku, vytvořit pořádnej kus projektu do chemie, podívat se se sourozencema na Vyprávěj, protože jindy nejsme všichni doma a najít doma starý čísla časopisu R&R (ano, toto všechno mě dnes ještě čeká, ale stejně teď sedím u počítače a píšu článek). Je tolik jinejch věcí, který bych chtěla rozjet, ale všechny tyhle úkoly mě stahují zpět jako obrovská závaží a říkají mi: "Jak chceš dělat něco novýho, když máš ještě tolik povinností?". V tomhle stavu se nacházím už delší dobu, ale v zimě to člověku přece jen tolik nepřijde. Je tma, všichni jsou ospalí, nikomu se do ničeho nechce. Jenže teď už je tma až tak o půl sedmé, celá příroda se probouzí a já už se nehorázně těším, až si budu moct konečně oddechnout, vykašlat se na povinnosti a dělat si jenom to co chci. Taková chvíle je ale ještě hrozně daleko a mě tak nezbývá nic jinýho než si pouštět pořád dokola Pinkie a doufat, že to aspoň do Velikonoc nějak doklepu.
 
 

Reklama