Legi

Knižní (zlo)zvyky

14. prosince 2012 v 22:47 | 37
Normálně se na knižních blozích chovám jako tichý pozorovatel, ale tohle téma u Syki mi prostě nedalo. V rámci zimního dumání totiž zadala téma "Knižní zlozvyky", o kterém bych mohla sáhodlouze povídat...

Když jsem si přečetla všechny příspěvky, dost mě překvapilo, že opravdu všichni jsou takoví vzorňáci a píšou, že jsou na knížky nesmírně opatrní. Ano, přesně takový je můj nejstarší bratr, a je to jedna z věcí, které mu závidím. Já ať si dávám pozor sebevětší, každou chvíli se mi s knížkou něco přihodí.

Takže asi takhle (všechno nejsou zlozvyky, prostě úchylky):

- čtení si u jídla - tohle je vážně dost hrůza, poslední dobou se přistihuji, že se bez čtiva už při jídle vážně nudím a potřebuji "něco číst" jako nějaký feťák. Většinou to odnesou letáky a časopisy, žně mám, když brácha dotáhne ze školy Onu Dnes, zato nesnáším obyčejný noviny, protože jsou moc velký a na ovládání potřebuji obě ruce. V případě nouze jsem schopná si přečíst reklamní leták z řeznictví i třikrát do týdne. Stejně je to i s reklamními žvásty, přesvědčovacími kampaněmi kandidátů na prezidenta,... Čtu i letáky do Billy a jiných superkmarketů, prohlížím si obrázky, nejlepší jsou letáky od Knižního klubu, nebo na vánoční dárky. Pak se člověk díví, že ráno nestíhá. Knížku si k jídlu přinesu jenom pokud je mimořádně čtivá, nebo není nikdo doma. Po dojezení většinou zůstanu čumět do knížky a přečtu ještě tak tři kapitoly, než se přesunu jinam. Zbytek rodiny mi knížky bere, letáky jsou většinou tolerovány, kromě již zmíněného nejstaršího bráchy.

- čtení si na záchodě - jo, tohle taky dělám, a pak jsem na záchodě většinou třikrát dýl, než by bylo potřeba. Mám dlouhou praxi už od malička, takže mám vypracovaný systém, jak se s knížkou proplížit na záchod a ze záchoda, případně kam ji schovat. Když jsem byla menší, někteří jedinci to vždycky kontrolovali, to už naštěstí nedělají. Ale pořád se zle koukají, když mě vidí vycházet...

- vždycky, když přijdu z knihovny, seřadím si knížky, podle toho, jak je hodlám číst, většinou už pořadí neměním a nesnáším, když si máma půjčí knížku a nevrátí ji na své místo v hromádce. Knížky mám naskládaný žánrově na střídačku, např. fantasy, dívčí román, young adult, dívčí román, sci-fi. Díly z jedné série dávám k sobě a nerozhazuji je kvůli předchozímu pravidlu. Zásadně dávám nejdřív novinky a až potom normální knížky. Tímto si udržuji stálé nadšení do čtení a nestává se mi, že bych se nějakým žánrem přejedla

- knížky si zapisuji na bookfanu (tam i ty, které jsem četla kdysi) a na databázi knih (tam jen ty, které jsem přečetla od založení účtu). Jsem v tomhle ohledu docela snob, a mrzí mě, že si je nezapisuji pečlivě do sešitku už odmalička, protože by se mi moje čísílka o hooodně zvedla (můj soukromý odhad na prvních deset let života je tak 300 - 500 knížek, ve čtvrté třídě jsem četla tempem knížka za dva dny

- občas se mi stane, že se mi stránka při otáčení u vazby natrhne, nebo se mi ohnou rohy...vážně to nesnáším a vždycky se snažím to do vrácení nějak napravit, ne vždy úspěšně

- čtu si i venku, a pokud mám knížku s tvrdou vazbou, otvírám ji i za mírného sněžení, či mrholení, čímž se do ní dostává trochu vody (ale jenom trochu)

- vždycky při čtení vím, kolik má kniha přibližně stran (někdy i přesně), kapitol atd. a vím, kolik mi toho zbývá do konce

- když jsem v období, kdy mám problémy se stíháním čtení, zakládám si vždy druhou záložku na metě 50 stránek za den, to si pak odůvodňuji jako "čtení ze studijních důvodů"

- občas, zvlášť když třeba čtu Pána prstenů, se mi nechce tahat s sebou těžkou knížku, a tak si rozečtu dvě i tři knížky zároveň

- teď už tolik ne, ale dřív jsem opravdu hodně zapomínala knížky v lavici

- tahám s sebou knížku v šalině i na výpravy, a moje kabelka bývá občas docela přecpaná, tím pádem se knížka...tak trochu ničí

- doma moc knížek nemáme a už vůbec ne beletristických, tím pádem k nim nemám přílišný vztah, a občas se k nim chovám hůř, než k těm z knihovny

- zásadně ale do knížek nepíšu, nepodtrhávám, a obecně nemám ráda, když se někdo ke své knížce chová nehezky, což je dost pokrytecké...

No tak práskla jsem toho na sebe dost, doufám, že mě teď nezavrhnete, a já se po přečtení vašich článků o svém vzorňáctví a opatrnosti vážně zase chvíli budu snažit dávat si na knížky fakt pozor :-D (a všimněte si, tohle je první smajlík, který jsem použila, dávala jsem na to velký pozor... teď ještě tři tečky)

Aréna smrti (Suzanne Collins)

5. října 2012 v 9:13 | 37
V budoucnu očekávejte v této rubrice (a ve filmech) více článků, poslední dobou je to totiž skoro to jediné, na co se vzmůžu. Snažím se plnit si svůj kulturní plán (každý večer půlhodiny knížka, hodina film), a tak mi snad budou články přibývat. Navíc mám knižní blogy moc ráda a mám pocit, že by mi to mohlo jít (neříkám, že se hodlám stát druhou Abyss), takže hodlám recenze trochu promakat... No a čím začít? Čím jiným než světoznámým prvním dílem série Hunger Games - Arénou smrti:

Autor: Suzanne Collinsová
Originální název: The Hunger Games
Žánr: fantasy
Rok vydání: 2010
Vazba: paperback
Série: Hunger Games
Díl: první

Kdo by neznal příběh o dívce ze světa Panemu, ležícího v bývalé Severní Americe, která je vybrána na každoroční kruté Hladové hry, ve kterých z čtyřiadvaceti hrdinů přežije jen jeden jediný? I já jsem si tuhle knížku toužila dlouho přečíst a nakonec se mi zadařilo - nečekaně mi ji půjčil kamarád ze školy a já ji zhltla za dva dny. Kde teďka jenom seženu ty další dvě?!



Tak padne náš svět (Megan Creweová)

22. srpna 2012 v 18:48 | Lemonpie
Dlouho už jsem sem nic nepřispěla, i když čtu pořád (momentálně se peru s Egypťanem Sinuhetem), a tak vám dnes napíšu o jedné skvělé knížce, kterou jsem četla na začátku srpna. Začnem KVMM:

1.Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?

Zaujala mě obálka svojí jednoduchostí a anotace...takový klasický vybírání v knihovně.

2.Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným, nebo podstatným)

smrtící epidemie

3.Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem)

strach (já vím, že to není citoslovce, ale je to pocit a to se počítá)

4.S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo nechtěla být:

Moje oblíbenkyně byla Tessa pro svoji chladnou hlavu a jistotu, morální čistotu. Taky jsem obdivovala Kaelinina tatínka, který chodil do nemocnice a pomáhal lidem, i když ho to stálo spoustu času a hlavně bezpečí. Neměla jsem ráda všechny ty výtržníky a Meredithina otce, byl takový - dost sobecký. (I když kdo by v té situaci nebyl)

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.

Tady těch pozitiv bude docela dost. Děj utíká, utíká, ale zároveň je dost dlouhý a nápaditý, je to reálný, myslím, že pocity a myšlenky by docela seděly a člověk se do toho úplně zažere a jenom se třese jak to skončí.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v kniz (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Mám takový pocit, že to není první knížka na tohle téma, takže by to příště chtělo víc originality. U mě je to ale první taková, tím pádem to není zase takové negativum. Akorát jsem zvědavá, o čem budou ty další díly, když to má být trilogie.

Ještě vám k tomu připíšu něco svýho. Knížku jsem si vzala do auta na dlouhou cestu na soustředění, a vlastně jsem ji za ten den v autě celou přečetla. Úplně mě uchvátila svojí lehkostí a přitom hloubkou tématu, takové knížky se většinou v dětském oddělení nevyskytují. A o čem vlastně je? Kae žije s rodinou na ostrově poblíž pobřeží USA, na kterém se objeví záhadná nákaza. Vláda dá ostrov do karantény, a s rostoucím počtem nakažených roste také míra primitivního chování a ukazuje se, kdo jaký je. Knížka se mi vážně moc líbila a všem ji doporučuji na přečtení.

Vytržení (Lauren Kateová)

24. června 2012 v 15:55 | Lemonpie

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?

Série se mají dočítat a to zvlášť pokud mají jenom tři díly. Zajímalo mě, jak to s Luce dopadne a co všechno ještě autorka vymyslí.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

cestování časem
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

hledat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.

Kromě mých favoritů z předešlého dílu se mi líbil i Bill svými super hláškami a nějaké minulé vtělení Luce jsou taky dost zajímavý. Obecně si Luce u mně trochu polepšila, ukázalo se, že není tak strašně neschopná, jak to ze začátku vypadalo.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.

Cestování časem sérii strašně pozvedlo a Luce se konečně dostala do zajímavých prostředí a časů, atmosféra je pořád senzační. Navíc je v knížce plno akce, jak už to u závěrečných dílů bývá, děj plyne rychleji a tolik nenudí.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Je to strašnej, ale strašnej slaďák! Fakt, že jo. Já vím, že s tím mám počítat, jenže aby se někdo jen tak vydal na cestu dějinama protože chce poznat svýho milence, choval se jako slon v porcelánu s růžovýma brýlema na očích...to je prostě nepochopitelný. Jo a s pravidlama cestování časem si autorka zrovna starosti taky nedělá.

Mé hodnocení: 7.5/10

Muka ( Lauren Kateová)

13. června 2012 v 20:57 | Lemonpie

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?

Občas člověk prostě zatouží po nějakém jednodušším dívčím románku, jenže tahle série se trochu zvrhla a já u toho musím přemýšlet víc, než je mi libo (ale to bude asi ve mně a ne v té knížce, poslední dobou mám vůbec sklon nad vším strašně moc přemýšlet a vůbec se zasekávat). Tohle je už druhý díl, takže jsem jakžtakž věděla do čeho jdu, ale upřímně řečeno, první díl jsem si vybrala prostě pro to, že má nádhernou obálku (stejně jako ten druhý, třetí už trochu pokulhává).

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

složití andělé

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

nevědět

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.

Svým způsobem mě přitahuje Cam svým šarmem a gentlemanstvím a není takový hulvát jako Daniel, já být Luce, tak bych se teda nechala sbalit od Cama. A Arriane je taky moc super, taková správně svérázná, má v sobě spoustu energie a nebojí se být sama sebou. A ještě Shelby, té jsem taky fandila.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.

Moc se mi líbí ta temná atmosféra a to, jak jsou postavy propletené, za pozadím pořád probíhá normální život.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.

Je to druhý díl trilogie a je to na něm znát. Vlastně má jenom tak spojit první a třetí díl, a autorka si připravuje půdu pro velké finále. Tím pádem je kniha dost vláčná a nudná, i když se najdou i krásné lyrické momenty, a vlastně se v ní nic moc nestane.

Mé hodnocení: 6.5/10

Škola černé magie (Tonda Horowitzů)

7. června 2012 v 18:23 | Lemonpie

Knihy v mých myšlenkách

7. června 2012 v 16:53 | Lemonpie
Opět se jen tak nevinně probírám zajímavými články ákáčka a u Dori narazím na tenhle článek, čímž zjistím existenci projektu Knihy v mých myšlenkách, což mě jako velkého knihofila velice zaujalo a navíc v tom vidím způsob jak psát něco do téhle rubriky a nestrávit u toho pokaždé celej den. Pochopila jsem, že to funguje tak, že ke každé knížce zodpovíte pár otázek a celou ji ohodnotíte na stupnici od jedné do deseti respektive od jedné do sta. Tak se těšte (a něco podobnýho udělám možná i u filmů, protože to je ještě větší žrout času).

 
 

Reklama